Rajan: Žádná zeď není proti viru dost vysoká

Proč nejsou vyspělé ekonomiky schopny samy o sobě „organicky růst“ a potřebují k tomu nízké sazby? Bývalý guvernér indické centrální banky Raghuram Rajan tvrdí, že vedle možného poklesu neutrálních sazeb daného strukturálními změnami ve světové ekonomice hraje roli i to, jaké jsou regionální rozdíly v řadě zemí. Tedy rozdíly mezi „kvetoucími městy“ a zaostalejším venkovem. Takové rozdíly lze podle něj pozorovat ve všech vyspělých státech, „snad s výjimkou Švýcarska.“ Například ve Francii jde o rozšířený jev, který se projevuje i na tom, že ekonomika jako celek nedosahuje tak vysokého růstu.

S tím, jak z menších měst mizí ekonomická aktivita, „přichází sociální problémy.“ Dříve byl podle ekonoma v každém menším městě nějaký významnější zaměstnavatel, moderní doba ale přináší přesun výroby a ekonomické aktivity do měst. Mimo ně tak rostou společenské frikce, dochází k rozpadu rodin, roste spotřeba alkoholu a drog. Nefungují místní školy, kliniky a s odchodem ekonomické aktivity se rozpadá celá místní komunita. K tomuto trendu přispívá automatizace výroby, která stojí za koncentrací produkce ve velkých centrech.

Podle ekonoma popsaný mechanismus způsobuje i to, že „v USA, Evropě i Japonsku máme paradox, kdy pozorujeme nízkou nezaměstnanost, ale nikdo tam není spokojený. Jak podobné problémy řešit? Rajan v této souvislosti zmiňuje Švýcarsko a jeho decentralizovaný systém spojený se subsidiaritou. „Je zřejmé, že nejde jen tak vzít nějaký systém a implementovat jej jinde. Ale myšlenka na delegování pravomocí místním samosprávám je něco, čemu jsme v posledních desetiletích nevěnovali dost pozornosti,“ míní Rajan.

Ona ignorance delegování pravomocí se podle ekonoma projevuje jak v Bruselu, tak u jednotlivých národních vlád či mezinárodních organizací. Je tudíž třeba více přemýšlet o tom, co je možné decentralizovat, a co ne. V takovém případě musí jít o skutečně důležité věci. Ideální by byl systém, v němž žijí silné místní komunity, které ale mohou těžit z výhod přinášených globalizací, z obrovských trhů a podobně.

„Koronavirus je do určité míry nemocí společnosti, se kterou se nejlépe vypořádáme právě na úrovni komunity. Chápeme nebezpečí, které dnes přináší to, že bychom se scházeli dohromady. Ale také chápeme, jak nebezpečná je pasivita a to, že bychom nejednali. Takže bychom všichni měli být zodpovědní kvůli tomu, jaké má virus dopady na další lidi z naší komunity. To znamená, že bychom měli být testováni, a pokud bude výsledek pozitivní, měli bychom zůstat v karanténě,“ míní Rajan. Takový zodpovědný přístup je podle něj známkou toho, že se člověk stará o lidi kolem. Pokud jej nemá, je člověkem, který potřebuje „centralizovanou a velmi autoritářskou reakci“.

Dopadne současná pandemie na proces globalizace? Podle Rajana je to velmi pravděpodobné, ale zároveň si musíme být vědomi toho, že „žádná země není sama o sobě v bezpečí“. Nelze být totiž v bezpečí, pokud bude virus „řádit v zemích, jako je Írán, Irák, Čína nebo Španělsko“. Nelze „postavit zdi dost vysoké na to, aby si virus nenašel cestu za ně“. „V integrovaném světě je tak nutné nacházet integrovaná řešení.“ Už proto, že řada zemí nemá potřebné prostředky, což se ukázalo i během eboly.

Ohledně dalšího ekonomického vývoje Rajan poukázal na to, že v první řadě je nutné se zaměřit na epidemii, ale k tomu je potřeba věnovat pozornost možným bankrotům firem. Až se pak situace uklidní, je nutné obnovit důvěru lidí v to, že se budou opět vytvářet pracovní místa, aby začali zase nakupovat. K tomu bude potřeba jak fiskální, tak monetární politiky. Je možné, že se začne roztáčet negativní spirála, kdy slábnoucí růst spustí problémy s dluhy a ty dolehnou na ekonomickou aktivitu. Jestliže ale dojde k pokroku ve zdravotní oblasti, je možné, že se věci relativně rychle srovnají a ke konci roku by již mohlo přijít oživení.

Zdroj: ProMarket