Co chybí v diskuzi o energetice zítřka

Globální energetika jednoznačně směřuje k decentralizovanému modelu. V diskuzi, která se na toto téma rozbíhá, ale chybí výraznější zmínka o potenciálu cirkulárního typu výroby energií.

Energetika se mění stejně dramaticky a rychle jako bankovnictví či svět telekomunikací. Hybatelem těchto změn je významné zlevnění technologií i souvislá řada politických rozhodnutích reflektujících klimatickou změnu. Již na první pohled s sebou tato změna nese řadu viditelných jevů.

Za nejvýznamnější z nich považuji zastavení růstu emisí v energetice, jak prokázalo měření dat za rok 2019 mezinárodní energetickou agenturou (IEA). S výjimkou období hospodářských krizí, tento jev pozorujeme vůbec poprvé od dob průmyslové revoluce.

Viditelným projevem měnící se energetiky je akcentování využití obnovitelných zdrojů energie. Široká diskuze se vede o solární či větrné energii. Je to v pořádku, díky za to! Myslím ale, že v diskuzi o dalším vývoji energetického byznysu chybí jeden významný prvek, a tím je využití dostupných a efektivních obnovitelných zdrojů fungujících v cirkulárním systému.

Mluvím zde o využití potenciálu, který v sobě skrývá výroba i spotřeba biometanu.

Jednoduše řečeno jde o to, že zdrojem jeho výroby je běžný domácí bioodpad, tedy komodita, které moderní městské domácnosti produkují obrovské množství. V ideálním případě si dokážu představit cirkulární systém, ve kterém odpadová bioplynová stanice dokáže ekologicky zlikvidovat bioodpad celého jednoho středně velkého města. Bioplynka postavená v blízkosti takového města by zpátky dodávala levné teplo, elektřinu a zemní plyn (biometan). Biometanem by bylo bez problémů možné pohánět například vozidla veřejné dopravy.

Takový cirkulární systém má hned několik výhod. Za nejvýznamnější považuji samozřejmě plošné snižování uhlíkové stopy vznikající při stávajících konzervativních způsobech výroby, zpracování a distribuce energií. Rád bych ale připomněl také skutečnost, že decentralizovaná o obnovitelná energetika je také energetikou, která je významně strategicky bezpečnější než globální systémy. Příkladem může být závislost na zahraničních komoditách, například na ruském plynu. Decentralizovaná ekonomika takovýmto způsobem samozřejmě také je zranitelná, dopady jsou ale lokalizované a snadněji odstranitelné.

Současně mohu s jistotou říct, že fungování cirkulárních systémů založených na výrobě, zpracování a distribuci biometanu, není jenom teoretickou vizí. Francouzský i švédský příklad ukazuje, že jde o ekonomicky efektivní model. Koneckonců i v Česku takový příklad existuje – jde o bioplynku v Rapotíně.

Byl bych rád, kdyby se biometan stal součástí diskuze o tom, jaká bude energetika zítřka. Dobře totiž vím, že zítřek, tedy budoucnost, si půjčujeme od našich dětí. A to je velká zodpovědnost, tak velká, že by neměla dovolit opomenout cokoliv, co nabízí možnost udělat z budoucnosti lepší místo k životu.

Tomáš Voltr, místopředseda představenstva Energy financial group