(Kurzy.cz)
Hongkongské bouře jsou klíčovou bezprostřední hrozbou světové ekonomice, Trumpa staví před nepříjemné dilema
Sokem v celní válce nejsou americkému prezidentu Donaldu
Trumpovi jen jeho čínský protějšek Si Ťin-pching a jeho soudruzi. Svým způsobem
mu sokem jsou i mnozí vrcholní politici v USA, včetně republikánů. To samé
platí pro Si Ťin-pchinga. Sokem mu není jen Trump a jeho administrativa, ale
také mnozí přední spolustraníci.
Nejnověji to vše ilustruje stále napjatější situace kolem hongkongských
pouličních bouří, jejíž nynější vývoj stahuje dolů akciové trhy po celém světě
a představuje klíčovou bezprostřední hrozbu pro celosvětovou ekonomiku.
Americký Senát, který ovládají republikáni, včera schválil legislativu, která
podporuje hongkongské protestující. Američtí senátoři tím vysílají signál,
který se Pekingu pochopitelně vůbec líbit nemůže. Trhy se obávají, že postoj
amerického Senátu nakonec může způsobit krach jednání o dílčí dohodě v celní
válce. Ten by pravděpodobně vedl k citelnějšímu propadu burz a předznamenal
další dlouhé měsíce s celní válkou, která zásadním způsobem přispívá k současné
ztrátě růstové dynamiky globální ekonomiky.
Zmíněná legislativa, kterou americký Senát schválil, určuje, že americké
ministerstvo zahraničí by každoročně muselo vyhodnocovat, zda Hong Kong zůstává
na Pekingu dostatečně nezávislý na to, aby si nadále uchránil svůj zvláštní
status, kterým v obchodním vztahu s USA disponuje. Díky tomuto statutu nyní
platí například to, že Spojené státy sice vedou celní válkou s Čínou, ale
nikoli s Hong Kongem, ač ten je její součástí. Trump sice může danou
legislativu vetovat, ovšem Kongres následně může prezidentovo veto přehlasovat,
takže Trump by ve výsledku jen ztratil tvář – jakožto politik, jenž Číně přes
razantní rétoriku ustupuje více než jiní američtí politici.
Peking na krok amerických senátorů hbitě reagoval. „Neříkejte, že jste nebyli
varováni,“ uvedlo dnes čínské ministerstvo zahraničí v Hong Kongu. Čínští
diplomaté s takovouto frází neplýtvají, používají ji zřídka. Například před
zahájením války s Indií roku 1962.
Čínský prezident Si si však je dobře vědom, že zatínání svalů trhy znervózňuje.
A že spíše, než aby Američany vylekalo, může proto ještě více vykolejit čínskou
ekonomiku. Dlouhodobě zřejmě ze sebevědomého postoje vůči Washingtonu slevovat
nechce, protože obě velmoci válčí nejen o cla, ale v důsledku hlavně o technologickou,
a nakonec tedy i vojenskou dominanci. Krátkodobě si však Si může dost dobře
přát, aby se napětí mezi jeho zemí a USA alespoň načas zmírnilo. To proto, aby
se čínská ekonomika, která letos roste nejpomaleji za celá desetiletí, mohla
konsolidovat a stabilizovat. Stabilita je pro Číňany obecně metou nejvyšší.
Podobné dilema řeší také Trumpova administrativa. Trumpovu samotnému by jako
jeho čínskému protějšku vyhovovalo, aby celní válčení alespoň načas zmírnilo,
alespoň do voleb. Stupňováním celní války houstne nervozita trhů a roste
riziko, že dramaticky propadnou. Máloco ohrožuje Trumpovy šance na znovuzvolení
v prezidentských volbách příští rok v listopadu jako právě citelnější pád trhů.
Mnozí Trumpovi voliči mají podstatnou část svého bohatství v akciích a pokud
trhy budou padat, zchudnou. To Trumpovi jistě k dobru nepřičtou.
Zároveň se stupňováním celní války a celkového napětí ve vztahu k Číně Trump
připravuje o možnost, že Peking začne ještě dostatečně dlouho před volbami
odkupovat zlomový objem americké zemědělské produkce, například sóji. Tyto
odkupy by nepochybně zvýšily Trumpovu šanci na znovuzvolení, protože volby v
příštím roce může rozhodnout právě to, jak širokou přízeň amerických farmářů
Trump dokáže získat. Když bude boby odkupovat Číňan opravdu ve velkém, živobytí
amerických farmářů se rapidně zlepší a dají tím spíše svůj hlas (opět)
Trumpovi.
Jak v USA, tak v Číně nyní současně působí dvojí, protichůdná dynamika:
krátkodobá a dlouhodobá. Krátkodobou dynamiku představují ekonomické zájmy
znesvářených velmocí, které obě celním válčením ztrácí, pročež se chtějí
dohodnout. Představují ji ostatně právě i zájmy Trumpův i Si Ťin-pchingův.
První chce být znovuzvolen, druhý si nepřeje svoji zemi destabilizovat, protože
pokud něco, tak právě důsledky destabilizace Číny snad ponejvíce ohrožují jeho
doživotní setrvání v úřadu. Dlouhodobou dynamiku představuje zájem o zmíněnou
technologickou, a nakonec i vojenskou dominanci na světem. Zosobňují ji vlastně
ani ne tak prezidenti samotní, jako spíše „jestřábi“ kolem nich nebo obecně ve
vrcholných politických funkcích. V USA jsou teď takovými „jestřábi“ třeba
zmínění senátoři, kteří se ve střetu pekingských vládních paláců s hongkongskou
ulicí staví na stranu ulice.
Který z obou dynamických sil převáží, je zatím ve hvězdách. Říci lze jen to, že
Čína celní válkou ekonomicky ztrácí více než Spojené státy, v její prospěch ale
hraje čas, resp. možnost, že již za rok touto dobou bude mít Amerika jiného
zvoleného prezidenta, než je Trump.
Lukáš
Kovanda, Ph.D.
Hlavní
ekonom, CZECH FUND
Poslední zprávy z rubriky Investice:
Přečtěte si také:
Prezentace
30.10.2024 Pochybujete o crowdfundingu? Vsaďte na lepší…
30.10.2024 Hra o trhy: Jak volby a globální napětí ženou…
16.10.2024 Aby i v zimě nohy zůstaly v teple
Okénko investora
Radoslav Jusko, Ronda Invest
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Starbucks v červených číslech: Přinese vize nového generálního ředitele oživení?
Petr Lajsek, Purple Trading
Mgr. Timur Barotov, BHS
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz
Americké prezidentské volby za dveřma. Jaký vliv bude mít výsledek na žlutý kov?
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Portfolio 60/40: Nadčasová strategie pro dlouhodobé investory
Miroslav Novák, AKCENTA
Ali Daylami, BITmarkets
Trump vs. Harris: komu majitelé kryptoměn coby voliči dají radši hlas?