Molinder: Lidé a stroje - poučení z elektrifikace Švédska

Historie ukazuje, že nové technologie mohou ve společnosti vyvolávat velké tenze. Je tak namístě se ptát, zda současný proces automatizace nepřinese podobné problémy a neohrozí střední třídu ve chvíli, kdy její pracovní místa začnou přebírat stroje. Ekonomové Jakob Molinder, Tobias Karlsson a Kerstin Enflo se snaží toto téma uchopit tím, že analyzují vývoj ve Švédsku na počátku dvacátého století. Tedy v době, kdy probíhala intenzivní elektrifikace a měnila pracovní podmínky řady lidí.

Uvedení ekonomové nejdříve zmiňují, že například podle studie, kterou v roce 2017 zpracovali Frey a Osborne, by mohlo být v USA během několika desetiletí nahrazeno stroji 48 % zaměstnanců. Podle jiných studií je na tento vývoj nejvíce citlivá střední třída a podle některých vědců se to začíná projevovat již nyní. A obavy z dopadu nových technologií na trh práce mohou stát i za politickými změnami a výsledky některých voleb.

Molinder a jeho kolegové následně poukazují na to, že protesty proti nově zaváděným technologiím nejsou v historii ničím novým a začaly pravděpodobně ve Velké Británii na počátku devatenáctého století. Otázkou ale je, jak velkou vypovídací hodnotu podobné události pro současnou situaci mají. Podle ekonomů záleží zejména na tom, zda nové technologie přinášejí i nová pracovní místa, nebo hlavně ničí ty stávající.

Relevantním příkladem může být právě období, kdy docházelo k intenzivní motorizaci a elektrifikaci. Ekonomové shromáždili data týkající se stávek proběhlých v tomto období ve Švédsku a rozdělili je do dvou skupin. Do první z nich patřily stávky zaměřené na růst mezd, do druhé protesty proti horším pracovním podmínkám a poklesu mezd. Celkově přitom Švédsko patřilo mezi země, ve kterých v době elektrifikace probíhalo nejvíce stávek, tudíž může být dobrou případovou studií pro situace, kdy nové technologie skutečně představují hrozbu pro stávající pracovní místa.

Oblasti, kde elektrifikace probíhala, byly zároveň těmi, kde probíhalo více stávek. Jenže se zároveň ukazuje, že tyto stávky byly častější v sektorech, kde rostl počet nových pracovních míst, a ne tam, kde elektrická energie a motorizace pracovní místa spíše ničila. Stávky pak byly zejména ty, během nichž byl požadován růst mezd. Takže stávky nebyly nástrojem, který měl zastavit či brzdit technologické změny, ale tím, co mělo zajistit vyšší mzdy, uvádějí ekonomové. Podle jejich názoru tyto „ofenzivní stávky“ mohly být v minulosti mnohem častější než stávky „defenzivní“. Tedy ty, které měly sloužit k zachování daného stavu.

Zdroj: VoxEU