Ekonomiku musí podpořit i rozpočtová politika (Ozvěny trhu)

Globální nejistoty související s obchodními válkami a nárůstem protekcionismu se samozřejmě negativně promítají do nálady primárně průmyslníků po celém světě. V Evropě je situace o to horší, že se musíme potýkat s nejistotami kolem brexitu, a specifickým problémům čelí němečtí producenti ve světle strukturálních změn, kterými prochází tamní automobilový a energetický průmysl. Již více než rok německá průmyslová výroba zaznamenává meziroční pokles, a jako celek vykáže zřejmě náš západoevropský soused s čísly za třetí čtvrtletí recesi. Celoroční růst německé ekonomiky odhadujeme na pouhých 0,5 % a vyhlídky pro rok nadcházející o moc výše nejsou.

Eurozóna jako celek je na tom o něco lépe, i když růst v blízkosti jednoho procenta žádný zázrak nepředstavuje. Zpomalování růstu je realita, recesi v eurozóně jako celku ale nepředpokládáme. Do boje s ní se pustila centrální banka, která na zářijovém zasedání přispěchala s balíčkem, který měnovou politiku dále uvolňuje. Prostor pro impuls je i na straně fiskálně zodpovědných zemí, jako je právě výše zmiňované Německo. K větší roli fiskálu nabádá jak ECB, tak je vidět určitý posun i na straně Evropské komise. Zatímco vloni se ostře ohrazovala hlavně proti návrhu italského státního rozpočtu na nadcházející rok, letos se zřejmě tato ostrá reakce opakovat nebude. A to přesto, že Itálie, ale i Francie, Španělsko, Portugalsko, Belgie a Finsko minulý týden předložily návrhy svých rozpočtů na rok 2020, které nejsou v souladu s doporučeními komise. Tak vysokou volatilitu, jakou jsme na finančních trzích viděli koncem loňského roku, tak letos nepředpokládáme.