Víkendář: Život zabijáka planety

„Vyrostla jsem v Německu, kde jsem si sama připravovala müsli tyčinky, a hlavním dopravním prostředkem pro mě bylo jízdní kolo. Nyní žiju v Denveru a to znamená, že piju kafe z plastových kelímků a jídlo mám na plastových talířích. V Americe se tomu nevyhnete,“ píše pro německý Der Spiegel Anna Clausová. Podle jejích slov neměla v úmyslu „ničit planetu Zemi“, když se do Colorada přistěhovala, ale „nyní stejně jako všichni kolem ní vede život zabijáka planety“.

Clausová popisuje, že do práce jezdí každý den vozem SUV a pivo pije z hliníkových plechovek. Když jde nakupovat, vrátí se domů s několika plastovými taškami. Když si nedávno dala v jedné restauraci jídlo a přinesli jej na porcelánovém talíři s klasickým příborem, pomyslela si, že „tohle zařízení má ty nejlepší dny za sebou“. A za měsíc už byla restaurace skutečně zavřená. Podobné podniky si totiž nemohou dovolit „myčky, které zaberou polovinu místa v celé kuchyni“. Takže se všude používají plasty, papírové kelímky a u každého vchodu jsou obrovské koše na odpad.

„Pro někoho, kdo měl šťastné dětství v Tübingenu, v domácnosti, kde se nepoužívala Nutella, mléko bylo organické a cereálie se dělaly doma, tenhle život není jednoduchý,“ píše Clausová. Lidé v části Německa, kde vyrůstala, měli podle ní negativní vztah k letecké dopravě ještě předtím, „než se to stalo módou.“ Nejpopulárnějším dopravním prostředkem byla jízdní kola. Ona se pak snažila udržet alespoň část svých zvyků i v USA, víckrát používat nákupní tašky a plastové šálky, ale „víra v možnost zachránit svět pletenou taškou z Německa slábne“.

Z druhého břehu Atlantiku vypadá podle Clausové německá snaha o ochranu klimatu absurdně. Němečtí politici se snaží omezit používání plastových výrobků a naftových kamen, ale „to není ani kapka v moři potřebných změn“. „I kdyby němečtí zelení prosadili ve své zemi ekodiktátorství, což vehementně odmítají, světu to nepomůže. Změna nenastane do doby, dokud své chování nezmění země jako Spojené státy, jejichž uhlíková stopa je mnohem větší,“ píše novinářka.

Někteří Američané mohou mít snahu své chování měnit, ale systém jde proti nim. Clausová pak podle svých slov už sama na sobě pociťuje posun ve smýšlení a stále častěji si říká, že globální oteplování stejně zastavit nepůjde. Fatalismus je pak podle ní někdy uvolňující. Například ve chvíli, kdy jela velkým SUV ze Santa Fed do Denveru. Šlo o auto, které „vypadalo, že je velké jako polovina bytu v Mnichově, a spotřebovalo tolik paliva jako tank.“ „Během cesty pouštím klimatizaci naplno, v ruce držím plastový kelímek s ledovým nápojem a plastovým brčkem. Z rádia hráli The Cure Friday, I'm in Love a já jsem si zpívala s nimi,“ uzavírá novinářka.

Zdroj: Der Spiegel