Víkendář: Německý ekonomický zázrak možná končí

Během vlády německé kancléřky Angely Merkelové došlo k jedinému škobrtnutí německé ekonomiky, a to během finanční krize v roce 2009. Tempo ekonomického růstu sice v průměru dosahovalo jen 1,6 %, ale i tak zajistilo Němcům stabilitu, po které tolik touží, píše Politico. A dodává, že podle některých názorů šlo o zlaté období německého hospodářství. „Jenže nyní, když se její funkční období chýlí ke konci, se zdá, že její kouzlo uvadá... Pokud německá ekonomika skutečně spadne do recese, pocítí to i daleko za jejími hranicemi,“ dodává Politico.

Z německého průmyslu sílí podle Politica hlasy volající po vládní stimulaci, ale vláda se rozhodla vyčkávat. Ministr financí Olaf Scholz ovšem uvedl, že k dispozici pro boj s případnou krizí je až 50 miliard eur. Chybí ovšem dlouhodobější vize, která by měla ekonomiku opět pozvednout – například Carsten Brzeski z ING „nevidí jasnou a přesvědčivou strategii“. Vláda podle něj „sice něco dělá, ale není to dost“.

Problémům ovšem nečelí jen ekonomika německá. Podle mnohých názorů je jejich původcem americký prezident Donald Trump, který rozdmychává obchodní spory s řadou zemí. K tomu se přidává nejistota týkající se brexitu. Ovšem někteří ekonomové poukazují na to, že německé problémy mají kořeny i doma, a pramení z toho, že vláda nepokračovala v potřebných reformách.

Politico tvrdí, že pokud by se německé hospodářství ponořilo do recese, mělo by to dalekosáhlé politické dopady. Vina bude „nepochybně schvalována na křesťanské demokraty, kteří jsou pod vedením Merkelové u moci od roku 2005“. Zejména pokud výrazněji vzroste nezaměstnanost, mohou z toho těžit opoziční politické strany a Politico se domnívá, že to platí zejména o zelených.

Zatím je německá nezaměstnanost jednou z nejnižších v Evropě, ale „již se objevují známky slabosti“. Propouštět ve velkém hodlá například Deutsche Bank či BASF a stále více firem využívá systém Kurzarbeit. Ten byl zaveden během finanční krize, financuje jej vláda a umožňuje snížení počtu odpracovaných hodin zaměstnanců. Martin Brudermüller, který stojí v čele společnosti BASF, nedávno uvedl, že je založením optimista, ale rostou v něm obavy z toho, jak přívětivou zemí pro podnikání dnešní Německo je. Podle něj by byla zapotřebí nová „Agenda 2010“. Jednalo by se o nové reformy navazující na ty, které představil v roce 2003 Gerhard Schröder.

Z uvedených reforem podle Politica těžila současná vláda, protože když v roce 2008 udeřila krize, německá ekonomika byla v tak dobrém stavu, že se podařilo dosáhnout velmi rychlého oživení. K němu ovšem přispěla i stimulace ze strany ECB a stimulace vládní. K tomu se přidal růst čínské poptávky po německém investičním zboží a automobilech. Od krize německá závislost na exportech ještě zesílila a nyní jde o zemi s největšími obchodními přebytky na světě. Jenže „tyto dny se nyní zdají být u konce“ a na rozdíl od roku 2009 už k záchraně nepřispěje Čína, protože ta řeší vlastní hospodářský útlum.

Situaci komplikuje i to, že německý automobilový průmysl má za sebou skandál s dieselovými motory a snaží se dohnat ztráty v oblasti elektromobilů. Německý průmysl jako celek podle Politica zaostává v digitalizaci a příčinou může být to, že tomuto odvětví dominují menší a středně velké společnosti. Výzvou zůstává i takzvaná Energiewende, tedy strategie posunu k obnovitelným zdrojům energie, která ovšem výrazně zvedá cenu elektrické energie. Navíc se „rozpadá německá infrastruktura, která byla kdysi chloubou této země“.

Ekonom Simon Tilford se přes všechno uvedené domnívá, že není důvod, aby německá ekonomika spadla do hlubokých problémů. Největší výzvu pro tuto zemi představuje její politika, a ne zhoršující se mezinárodní prostředí. „Finanční traumata dvacátého století zanechala v Němcích hlubokou averzi k vládnímu zadlužování,“ dodává Politico s tím, že tato situace komplikuje případnou reakci vlády na ekonomický propad (německý rozpočet se nyní řídí pravidlem „černé nuly“). Podle řady ekonomů německému hospodářství nehrozí „pád z útesu“, ale může se vydat podobnou cestou jako Japonsko. Bez potřebných reforem by tedy mohla přijít stagnace trvající dlouhé roky a doprovázená nízkými sazbami.

Zdroj: Politico