Vláda drží dluh stabilizovaný, měla by však být ambicióznější. Ať má z čeho brát při krizi

České vládě se daří držet svůj dluh v absolutní výši poměrně stabilizovaný. Na konci prvního pololetí vykázal úroveň 1,713 bilionu korun, která je nepatrně nižší než loňská pololetní úroveň, 1,714 bilionu. Před dvěma lety dokonce stát v pololetí dlužil 1,789 bilionu korun. To však byla historicky nejvyšší úroveň, kterou kdy Česko v pololetním sledování vykázalo.

Skutečnost, že se v absolutním vyjádření daří držet dluh stabilizovaný, je poměrně příznivá. Vzhledem k růstu ekonomiky pak způsobuje, že relativně, v poměru k HDP, úroveň tuzemského zadlužení klesá. Česká republika tak vykazuje čtvrté nejnižší zadlužení v poměru k HDP mezi všemi zeměmi EU.

Poměrně nízká úroveň zadlužení je klíčovou příčinou toho, že Česko má ze zemí bývalého východního bloku prakticky nejlepší souhrnné ratingové hodnocení tří nejvýznamnějších světových ratingových agentur. To umožňuje české vládě si od mezinárodních investorů půjčovat za atraktivních podmínek, tj. na poměrně nízký úrok. Peníze, které Česko takto na úrocích, tedy na nákladech obsluhy dluhu, ušetří, pak může dát třeba na citelnější navýšení starobních důchodů.

Ukazuje se tedy opět, že dlouhodobě se vyplácí mít nízký dluh. České vládě se však jeho relativní výši stále nedaří snížit na předkrizovou úroveň let 1993 až 2008. Měla by tedy být ambicióznější a využít stále ještě poměrně příznivých podmínek k další konsolidaci zadlužení. O to větší prostor pak v době citelnějšího ekonomického útlumu bude mít ke fiskální stimulaci ekonomiky. 

Lukáš Kovanda, Ph.D.