Holubice v ECB, holubice v ČNB

Pamatujete, jak odhodlaně zněla ECB v prosinci minulého roku, kdy ukončovala kvantitativní uvolňování? Navzdory již v té době slabým číslům, zejména z průmyslu, stále živila představu, že letos své sazby zvedne. A trhy ujišťovala, že inflace už už půjde nahoru k cíli. Po necelých 4 měsících je všechno jinak. Nejenom, že už ECB letošní utažení politiky definitivně odpískala (nyní říká, že sazby nahoru „nepůjdou před koncem roku“), ale začala dokonce měnovou politiku de facto uvolňovat! Na březnovém zasedání totiž ohlásila další kolo likviditu-dodávajících operací (TLTRO) a na právě skončeném zasedání dubnovém pak dokonce de facto připustila, že negativní sazby s námi zůstanou dlouho, a nevyloučila, že dále klesnou. Jak jinak totiž číst tvrzení Draghiho, že ECB bude „zkoumat“, jakými opatřeními lze zmírnit vedlejší účinky dlouhého období záporných sazeb? Je evidentní, že alespoň část ECB se obává, že pokud se nestihlo utažení politiky doteď, na místě bude spíše její uvolnění, a že sazby můžou ještě níž. Což však bankám může škodit.

Co to znamená pro ČNB? To, že na nadcházejícím zasedání 2. května by navzdory nové prognóze měla zůstat v klidu a skupinku analytických jestřábů (Michl, Benda) by neměl nikdo další rozšířit. Proč? Zaprvé, česká měnově-politická inflace sice narostla v únoru poprvé za 10 let nad 3 %, ale ze 70 % je to kvůli bydlení, potravinám a alkoholu / tabáku, tj. položkám, na něž mají sazby ČNB dohromady malý dopad. U první z kategorií sice lze argumentovat, že vyšší sazby ČNB by ceny nemovitostí (které jsou podstatným důvodem růstu cen v sektoru) dále ochladily, ale v situaci, kdy průmysl trápí slábnoucí Německo a kdy je v něm nejnižší míra ziskovosti nejméně od roku 2005, jsou vyšší sazby příliš hrubým nástrojem na řešení specifické „bubliny“.

Zadruhé, rizika zůstávají – Brexit se odkládá jen na konec října, americko-čínské obchodní spory vyřešeny nejsou a s blížícími se volbami prezidenta v USA (listopad 2020) se můžou lehce opět rozhořet.