Víkendář: Brexit jako pomsta za Thatcherovou a šílenost, která musí brzy skončit

Bývalý ministr britské vlády Kenneth Clarke v rozhovoru pro Der Spiegel hovoří o „destruktivní síle brexitu“ a „fanaticích“ uvnitř jeho vlastní strany – konzervativců“. Tvrdí, že ve svém životě se ještě nedostal do „bláznivější situace“, než v jaké se jeho země nachází nyní, včetně toho, jak hluboké rozdělení ve společnosti a politice panuje.

„Od chvíle, kdy se premiérka zavázala, že znovu otevře jednání s Evropany, všichni čekají, že přijde nějaké zázračné řešení. Vláda se mezitím snaží vyhýbat se vážnějšímu jednání v parlamentu,“ říká Clarke. A proč se premiérka Mayová tak upnula na nová jednání s vedením Unie i přesto, že dává opakovaně najevo, že dosažená dohoda je konečná? Podle politika je příčinou její „posedlá snaha udržet jednotu konzervativců“. Za jediné řešení současné situace pak Clarke považuje jednání mezi odpůrci brexitu vedená napříč parlamentem, ale premiérka se o nic takového ani náznakem nepokouší.

„Rád bych uvěřil, že nakonec převáží zdravý rozum a premiérka nakonec dohodu v parlamentu prosadí. Nicméně nevím, jak by k tomu mělo dojít,“ uvedl politik. Navíc dodal, že na něco takového by byl potřeba tak rok, a ne krátké období, které zbývá do brexitu. Na otázku, jaké jsou hlubší příčiny dlouhodobého boje uvnitř jeho strany na téma Evropy, odpověděl, že v ní byla vždy skupina nacionalistů, kteří „se nikdy nesmířili s naší novou rolí ve světě“. V jejich očích má Británie „imperiální budoucnost“. Tento názor ale postupně upadal a v osmdesátých letech se strana dokonce stala proevropskou. Tehdy vládla Margaret Thatcherová a Britové „museli přesvědčit Francouze a Němce k vybudování společného trhu“.

I z Thatcherové se ale nakonec stala euroskeptička poté, co Jacques Delors začal prosazovat „sociálnější Evropu“. Když pak v roce 1990 padla, rozlítilo to část konzervativců, kteří se domnívali, že šlo o komplot těch, kteří chtěli více Evropy. Evropská otázka se pak stala symbolem zrady spáchané na premiérce. A následovalo přesvědčení, že je třeba se pomstít. Takže když se řešilo například přijetí eura či Maastrichtská smlouva, obojí bylo vnímáno jako symbol destrukce britské nezávislosti a suverenity.

„Musíte mít také na paměti, že většina celonárodních novin byla koupena fanatickými protievropskými aktivisty jako Conrad Black a Rupert Murdoch. Vedení konzervativců se jich vždy obávalo,“ tvrdí Clarke. A dodává, že „po onom hrozném rozhodnutí o referendu David Cameron nevedl žádnou kampaň, která by připomínala výhody členství v EU. Ta by totiž vadila euroskeptikům strany a on si je nechtěl rozzlobit. Namísto toho lidem říkal, že po brexitu by zchudli a ceny nemovitostí by šly dolů. Jenže to nefungovalo.“

Na otázku, jak vlastně vypadá situace v britské společnosti, Clarke odpověděl, že „klima je velmi špatné“. Lidé utíkají k přílišným zjednodušením, polovina populace je rozzlobena, že politici prostě nepřikročí k odchodu země z EU. Tito lidé se ale nestarají o řadu vzniklých problémů, prostě chtějí odejít. Na druhé straně jsou pak zase rozezlení zastánci toho, aby země zůstala v Unii. Debata o brexitu pak „zmrzačila stranický politický systém a pokřivila obvyklý proces politické debaty“. Politici se tak nevěnují potřebným věcem, všichni jsou „posedlí brexitem“.

Zdroj: Der Spiegel