Zákazy dieselů, aneb čůrání do bazénu

Už jsme psali na stránkách ÚAMK o tom, že ekologická organizace DUH, která se chystá na celkem 50 soudních sporů v Německu, aby přiměla městské orgány k uzavírání částí města pro vjezd automobilů se vznětovými motory až do Euro 5, má úspěch. Příkladem je například zákaz vjezdu starých dieselů do ulice Stresemannstrasse v Hamburku. Jaká je ale realita dnes?

V červnu, po zavedení opatření, a za pravidelných kontrol policie, klesla hodnota oxidu dusičitého (NO2) zhruba o čtvrtinu na 37 mikrogramů na metr kubický. V říjnu už to bylo 48 mikrogramů/m3, tedy dokonce více než před přijetím opatření.  To je jedna stránka věci – tedy reálnost vymahatelnosti takových opatření.

Snad ještě závažnější je druhá strana mince. Dotčená ulice se tedy dnes nemůže chlubit poklesem NO2, ale ještě ke všemu se zásadně zhoršil stav v „objízdné“ ulici Max Brauer Alee, kde byly naměřeny ještě horší hodnoty než před zavedením omezujícího opatření pro vjezdy dieselů nesplňujících Euro 6. V této souvislosti se často používá přirovnání k zákazu čůrání do bazénu v pravém rohu, když v levém je to povoleno.

Jinými slovy, takováto opatření nepřinášejí a nemohou přinášet efekt. Odborníci ÚAMK na to upozorňují v předtuše toho, že obdobné kroky mohou začít přijímat česká města. Takové kroky nic nevyřeší, naopak přinesou jen další zhoršení ovzduší pro jinou část města, pro jiné obyvatele. Proto se ÚAMK dlouhodobě zasazuje za komplexní řešení, kdy si zodpovědnost za řešení mezi sebe rozdělí: stát, automobilky i města, a celá zátěž nebude přenášena na občany.

Jednak motoristy, kteří nemohou bez omezení používat svoje automobily. Přitom postupovali v dobré víře, že si kupovali ekologicky čisté diesely, jak je o tom přesvědčovaly automobilky a stát jejich skutečnou zátěž vůči životnímu prostředí zodpovědně nekontroloval. Stejně jako občané měst by neměli nést následky za to, že se jedna oblast uzavře, aby se naopak provoz a zatížení životního prostředí zvýšily v jiném místě. A to jen proto, že města, automobilky i stát neřeší příčinu problému, ale jen následky.