I když vozidlo zabrzdilo a zůstalo stát do tří sekund, zjistilo
se, že nouzový systém začal auto brzdit až 1,3 sekundy před nárazem.
Experti zkoumají, zda software neselhal a zda začal skutečně brzdit
ihned poté, co rozpoznal nebezpečnou překážku na silnici. Událost znovu
ukázala naléhavost některých morálních dilemat spojených s provozem
autonomních vozidel.
V magazínu Risk Analysis byla publikována nová studie „Jak by měla řídit autonomní auta? Etické otázky chyb systému v podmínkách rizika a nejistoty“,
v rámci níž se International Journal dotazoval veřejnosti, jaké je
podle ní eticky nejčistší chování autonomních vozidel v situaci, kdy
bude (neodvratně) čelit kolizi. Je jasné, že i perfektně fungující
autonomní auto nebude schopno vyhnout se střetu ve všech případech a že
je třeba počítat se situacemi, kdy jakýkoli vývoj povede k nějaké formě
srážky.
Výzkumný tým byl složený ze zástupců Max Planck Institute for Human
Development a univerzity v Göttingen. Ptali se respondentů, co by si
vybrali v situaci, kdy ke srážce s jiným účastníkem dojde s různou mírou
nejistoty: drželi by dosavadní linii jízdy a brzdili by, anebo by
vybočili do strany ve snaze vyhnout se?
Klíčovým závěrem z tohoto výzkumu je zjištění, že lidé by obecně
preferovali zůstat s autem v dosavadní jízdní stopě a aktivovat
záchrannou brzdu. Podle nich to odpovídá více všeobecným zásadám pro
řízení aut a poskytuje to vyšší možnost kontroly nad vozidlem, a to i
tehdy, nevede-li to k minimalizaci očekávané škody.
Toto stanovisko lze zahrnout jako jednoduchý princip, jenž vyžaduje
vyhodnocování méně informací a často povede k lepším výsledkům. Autoři
studie také odhalili, že i když setrvání v dosavadním pruhu nebo stopě
vedlo k nehodě, lidé většinou zpětně nepřehodnocovali morální aspekty
události, zatímco když se rozhodli ze své stopy vybočit a snažili se
překážce vyhnout, měl neúspěch tohoto manévru zpravidla vliv na pozdější
hodnocení jejich jednání.
Lidé chtějí jet rovně
Během prvního experimentu byl účastníkům studie prezentován scénář,
v němž autonomní auto musí provést dva manévry: buď zůstat ve svém
původním směru, nebo vybočit. Setrvání ve vlastní stopě znamená
nebezpečí pro chodce ve vozovce, zatímco vybočení přináší riziko pro
chodce nebo stojící osoby po stranách. Pravděpodobnost střetu s chodcem
nebo s osobou po stranách jízdní dráhy byla proměnlivá v různých
scénářích se zahrnutím specifikovaných nebo neznámých rizik.
Sběr dat probíhal on-line přes platformu Amazon Mechanical Turk
(AMT). Respondenti dostali popis scénářů v silničním provozu, v němž se
auto pohybuje, když se náhle ve směru jejich dráhy objeví chodec. Auto
může pokračovat dál a aktivovat záchrannou brzdu, což může vést ke
kolizi s chodcem, anebo vybočit doprava ve snaze se mu vyhnout,
aktivovat záchrannou brzdu, nicméně může dojít ke sražení osoby
nacházející se po straně jízdní dráhy.
Pravděpodobnost kolize s chodcem na silnici byla buď 20, nebo 50,
nebo 80 procent. V „rizikové podmínce“ stanovili pravděpodobnost střetu
s osobou po straně vozovky na 50 procent. V „podmínce nejistoty“ nebyla
pravděpodobnost srážky známa, protože automobilový systém nebyl schopen
udělat odhad.
Výsledek ukázal výše uvedené: všeobecnou přednost pro setrvání
v jízdní dráze (více než 85 %). Když byla pravděpodobnost kolize
s osobou po straně jízdní stopy neznámá, stále asi 70 % respondentů
preferovalo zůstat ve své dosavadní linii. V modelové situaci
pravděpodobnosti střetu 20 % s chodcem ve směru jízdy a 50 % srážky
osoby na straně, si stále ještě nikdo nevybral možnost vybočit. A
dokonce pokud obě pravděpodobnosti střetů byly ve scénáři vyčísleny
shodně na 50 %, bylo většinově stále akceptovatelnější zůstat ve své
dosavadní jízdní dráze.
Morální dilema se nekoná
Druhý experiment zkoumal, jak s odstupem lidé zpětně hodnotí chování
autonomního auta, došlo-li ke kolizi. Z pohledu společenské perspektivy
by mělo autonomní vozidlo jednat způsobem, který lidé považují za
přijatelný, i když dojde ke srážce. Výzkumníci znovu oslovili 766
subjektů prostřednictvím AMT platformy. Respondentům kladli otázku, jak
by mělo autonomní auto reagovat ve specifické situaci a jak vyhodnotit
morální akceptovatelnost obou postupů: zůstat ve stopě nebo vybočit ve
snaze vyhnout se.
Výsledky ukázaly, že pokud auto zůstane v dosavadní jízdní dráze,
výsledek situace (srážka nebo zabránění srážce s jiným účastníkem)
neovlivní soud respondenta o reakci auta. Pokud ale auto vybočí,
výsledek byl zpětně jiný. Když následkem toho ke srážce nedojde, 40 %
oslovených by vybočilo, ale jen 20 % dotázaných by se tak zachovalo
v situaci, kdy srážce se nezabrání a nastane. Přesvědčivě je tak
přijatelnější volba nevybočovat, a to i v situaci, vede-li to ke kolizi.
„Náš výzkum ukazuje, jak důležité je lépe porozumět způsobu
lidského přemýšlení o tom, jak by se mělo autonomní auto chovat za
podmínek různého stupně nejistoty,“ komentoval závěry studie Björn Meder z Max Planck Institutu. „Výsledky
pomohou k vypracování zásad a k veřejné diskusi o etických důsledcích
různých postupů technologie, jež transformují společnost v mnoha
ohledech.“
Ukazuje se tedy, že všeobecně akceptovatelnější je zůstat s autem
v dosavadní stopě a je to morálně únosnější i v situaci, není-li tak
minimalizována vzniklá škoda. To současně implikuje nastavení, aby
autonomní auto neshromažďovalo informace o alternativních reakcích nebo
možnostech. Přes tyto závěry jsou tvůrci nových zásad a pravidel
vystaveni výzvě, aby jejich ustanovení byla morálně správná a zdravá a
současně apelovala na vůli veřejnosti po sebezáchově.
Hlavně, abychom to přežili my
Předchozí realizované studie (Bonnefon, Shariff & Rahwan, 2016, Science)
ukázaly, že obecně budou subjekty preferovat taková autonomní auta,
která by obětovala vlastní pasažéry v zájmu minimalizace celkového počtu
obětí, ale že současně chtějí své vlastní autonomní vozidlo, které by
naopak upřednostňovalo bezpečí posádky.
Zatímco výše popsaná studie demonstruje všeobecnou akceptaci chyb
autonomních aut v zájmu minimalizace potenciální škody, majitelé
konkrétních autonomních vozidel chtějí hlavně chránit pasažéry ve voze,
tedy sebe.