Macron odtržen od reality, ale žluté vesty dvojnásob

Protesty žlutých vest nejsou jen něčím typicky francouzským, ani pouhou reakcí na prezidenta Emmanuela Macrona nebo něčím, co způsobil Facebook. Na stránkách Politico to tvrdí John Lichfield s tím, že většina zahraničních komentářů dochází ohledně současného vývoje ve Francii k příliš zjednodušeným závěrům. A problém s rozklíčováním celé věci podle něj mají i francouzští novináři. Odkud tedy podle něj pramení zloba, kterou pozorujeme v ulicích francouzských měst? Jak je například možné, že protesty zpočátku podporovalo asi 70 % Francouzů i přesto, že se tvrdilo, že je vedou lidé z periferie společnosti? A jak vysvětlit, že k něčemu podobnému dochází v zemi, která má jeden z nejštědřejších systémů sociální podpory na světě?

Lichfield tvrdí, že byl osobně u první vlny protestů, která postihla Paříž a další města. Destruktivně se podle něj v té době chovala zejména radikální frakce žlutých vest, tedy hlavně muži ve věku mezi 20 – 50 lety. Nyní ale většinu násilí páchají ultralevicové a ultrapravicové skupiny lidí a také mladí lidé z rasově pestrých předměstí. Někteří z nich se oblékli do reflexních vest, ale jiní se s tím ani neobtěžují. „Většina žlutých vest protestuje proti násilí, ale pokrytecky se na něj zároveň spoléhá. Bez něj by nebyly schopné získat tak rychle ústupky od Macrona,“ píše novinář. A pokračuje:

„Podobně jako modré límečky z Velké Británie, které hlasovaly pro brexit, mají žluté vesty pocit, že byly zrazeny a po celá desetiletí opomíjeny a využívány středním proudem politiků, kteří byli posedlí vývojem v metropolích. Překvapivé ovšem je, že u žlutých vest nehraje větší roli otázka imigrace či euroskepse... V jádru jde o revoluci nepolitiků proti politikům. Čtyři z deseti žlutých vest podle průzkumů veřejného mínění při prezidentských volbách podpořily ultrapravici, dvě z deseti volily krajní levici. A řada dalších dlouhodobě nevolí.“

Protesty by podle novináře každopádně měly být brány velmi vážně, protože se jich účastní lidé, kteří žijí „v apokalyptické bublině sociálních sítí, falešných zpráv, spikleneckých teorií a kamarádů z ulice“. K tomu se přidává strach o vlastní existenci, pocit nespravedlnosti a „zavádějící argumenty, které tvrdí, že tito lidé jsou systematicky podváděni lidmi z metropolí“. Protestující nosí hrdě uniformu jako symbol toho, že nyní jsou konečně vidět, a jejich tvrdé jádro „by mohlo Francii poškodit na hodně dlouhou dobu“.

Macron si je toho podle všeho vědom. Své reformy podle novináře začal nešikovně snížením daní pro firemní sektor a bohaté, proto před několika dny „provedl rituální akt sypání popela na hlavu na celonárodní televizi“. Hodlá zvýšit minimální mzdu a upustit od některých reforem. Část žlutých vest to považuje za dostatečné, chtějí přestat blokovat silnice a rafinérie a ukončit rebelii. Jenže druhá sekce chce pokračovat i přes hrozbu, že poškodí ekonomiku a veřejnost se otočí proti nim. „Již překročili bod, kdy je mohou uspokojit konkrétní ústupky. Již se nepovažují za rebely, ale za revolucionáře,“ píše Lichfield.

Lidé z této druhé sekce „chtějí svrhnout systém demokracie a vybudovat nový systém“, který bude fungovat zdola na bázi přímé demokracie a internetu. Zákony by podle nich měly být schvalovány referendy, politici by měli přicházet a odcházet podle toho, jak dopadne digitální hlasování. „Žluté vesty viní Macrona z toho, že je odtržen od reality. Jejich radikální část ale riskuje, že spadne do stejné pasti,“ tvrdí novinář.

Zdroj: Politico