Příští rok citelně zdraží elektřina, plyn, teplo i voda. Důvodem je ekonomická prosperita a ochrana životního prostředí

České domácnosti se však budou muset smířit také se znatelným zdražováním tepla a vody. Z nových ceníků teplárenských společností, které byly dosud zveřejněny, vyplývá, že teplo podraží v průměru o dvanáct až šestnáct procent. Ceníky vodárenských společností na rok 2019, které zatím byly zveřejněny, ukazují na zdražení vody v roce 2019 o čtyři až pět procent.

Společným činitelem v pozadí zmíněných cenových nárůstu je současná ekonomická prosperita a zároveň stoupající nároky na ochranu životního prostředí. A zdaleka ne pouze v ČR. Například růst cen elektřiny má na svědomí zejména zdražování uhlí a dramatický růst cen emisních povolenek. Podstatným faktorem v pozadí růstu cen uhlí v uplynulých letech bylo rozhodnutí čínské vlády omezit jeho ekologicky náročnou těžbu a místo toho jej dovážet. Citelné omezení celosvětové nabídky uhlí, které poté nastalo, způsobilo v době expanze globální poptávky silný tlak na růst cen.

Uhlí pochopitelně zdražilo i uhelným elektrárnám, které například v ČR produkují zhruba polovinu elektrické energie. Odtud už byl jen krůček ke zdražování velkoobchodní elektřiny, od níž se odvíjí cena pro domácnosti.

Environmentální ohledy stojí i za zmíněným růstem cen emisních povolenek. Evropská unie se rozhodla reformovat dosud nepříliš funkční evropský trh s povolenkami na vypouštění oxidu uhličitého. V příštích letech tak bude z trhu povolenky stahovat, čímž zvýší jejich vzácnost a tedy cenu. Firmy a podniky tak budou ještě citelněji než dosud penalizovány za emise oxidu uhličitého, což by je mělo přimět k větší aktivitě v přechodu na hospodárnější a celkově šetrnější využívání energie. Za poslední rok cena povolenek vylétla o takřka 160 procent. Takže například uhelné elektrárny nebo uhelné teplárny nyní musí utratit více za „odpustky“. Vyšší cenu za povolenky pak příslušní dodavatelé promítají nakonec i do cen pro konečné odběratele elektřiny či tepla.

Růst cen elektřiny se následně přenáší do rychlejšího zdražování vody. To proto, že vodárenské společnosti elektřinou pohánějí například čerpadla.

Z plynu se podobně jako z uhlí produkuje elektřina. I když ne v uhelných, ale v paroplynových elektrárnách. Když roste cena elektřiny z uhlí, relativně atraktivnější se stává její produkce právě z plynu. To ovšem zvyšuje poptávku po plynu, a tedy jeho cenu. Takže nakonec zdražuje i plyn.

Poptávku po všech zmíněných druzích energií udržuje na vysoké úrovni globální hlad po nich, který je dán celosvětovou ekonomickou expanzí a intenzivní ekonomickou aktivitou. Ta samá celosvětová ekonomická expanze stojí třeba i za silnou poptávkou po českém exportu, a tedy za stále poměrně solidní kondicí tuzemské ekonomiky. Tu doprovází růst mezd v ČR. Jednotkové mzdové náklady v ČR v příštím roce porostou podle prognózy Evropské komise nejrychleji v celé Evropské unii. Jednotkové mzdové náklady přitom berou v potaz jak růst mezd, tak růst produktivity. Jinými slovy, říkají, že růst mezd u nás vysoce předčí růst produktivity. Čili to, že si na něj nejsme s to vydělat.

Neudržitelnému nárůstu personálních nákladů čelí pochopitelně i těžební společnosti, provozovatelé elektráren, tepláren či vodáren. Musí navyšovat mzdy svým zaměstnancům, aby neodešli jinam. I růst mezd pak samozřejmě promítají do konečné ceny elektřiny, plynu, tepla či vody.

Ekonomika si zkrátka část mzdového nárůstu, který Čechům dopřává, zase vezme zpět.

Lukáš Kovanda, Ph.D. 

Hlavní ekonom, CZECH FUND