Česko je až příliš konkurenceschopné. Pořád. A nějaký čas ještě bude

Přitom ziskovost firem (jak upozornily tento týden například Hospodářské noviny) zřetelně klesá. Firmy pod tlakem rychle rostoucích mezd (a jiných nákladů) tedy zřejmě zatím jdou cestou snižování své marže (boje o tržní podíl?) , namísto aby svým odběratelům oznámily zdražení.

V souladu s tím je informace ČSÚ, že růst cen průmyslových výrobců činil v září 3,2 %. To je sice v souladu s tržním očekáváním a dvakrát více, než činí průměr za dosavadní průběh tohoto roku, ale jako zdražování, které by dokázalo firmám kompenzovat zmíněné růsty nákladů (a oslabit nápor domácí i zahraniční poptávky, a tím oslabit problém chybějících lidí, a dokonce už i některých vstupních surovin), to pořád ještě nevypadá. Nářky na chybějící zaměstnance a přetékající seznamy nesplněných objednávek tak zřejmě budou ještě nějako u dobu pokračovat.

Jen tak mimochodem: jak upozornil na svém blogu respektovaný britský ekonom Chris Wren-Lew is, o podobnou situaci přílišné konkurenceschopnosti zažívá v posledních letech čím dál víc i Německo. Z hlediska vyluxovanosti trhu práce jsou ovšem i Němci proti nám žabaři: v srpnu měli podle údajů Eurostatu mír u nezaměstnanosti o téměř procentní bod vyšší než my.

Michal Skořepa, analytik