Tři příběhy evropské ekonomiky pro příští rok

S nastávajícím podzimem ve snaze alespoň trochu nahlédnout do vývoje v příštím roce opět začínáme leštit naše věštecké koule. I když systematicky správná predikce budoucího vývoje je nedosažitelná (a vlastně i nesmyslná), podobná cvičení podle mne mají i tak smysl a důvod je prostý: Pokud jsou provedena smysluplně, dávají obrázek toho, co by se s rozumnou pravděpodobností mohlo stát, a ukazují, co se asi nestane. A i to je dost. S novými predikcemi přišla před několika dny Danske Bank, podívejme se s pár komentáři na to, co je v nich podle mne nejzajímavější.

Eurozóna hladce přistává, ovšem nejde o žádnou luxusní destinaci

Eurozóna bude procházet tím, co banka nazývá „měkké přistání“. Což zní poměrně dost pozitivně. Ale jen do chvíle, kdy si uvědomíme, že letošní růst této měnové unie se pravděpodobně bude pohybovat kolem pouhých 2 % a to se stále zřejmě pohybuje nad některými odhady dlouhodobého potenciálu, na který bude „přistávat“. Co na to ECB? Pro ní by měl být rozhodující inflační výhled. Ten od DB shrnuje následující graf s jádrovou inflací a nejádrovými složkami inflace – vývojem cen energií a potravin:

Podle grafu se euroinflace ani v roce 2019 nedostane „udržitelně“ blíže 2 % a z tohoto pohledu by neměla ECB cítit žádný velký tlak na brzdění, či sundávání nohy z plynu. Minimálně na straně sazeb, tedy kvalitativní stránky monetární politiky. V pátek jsem tu mimochodem psal o „tahání a tlačení za provaz“ monetární politiky – je relativně jednoduché ekonomiku monetární přiškrcením zabrzdit, ale často mnohem složitější jí „tlakem na monetární provaz“ dostat do vyšších otáček. Pozitivně vnímám graf v tom smyslu, že slábnoucí „nejádrové tlaky“ se střídají se sílícími tlaky jádrovými. Což odráží rostoucí tlaky mzdové. Jelikož se celková inflace pohybuje znatelně pod 2 %, znamená vše dohromady, že by měla sílit poptávka domácností bez toho, aby inflace začala nekontrolovaně růst.

Mzdy německým pozitivem i hrozbou

Z hlediska celoevropského vývoje i z našeho pohledu je klíčový vývoj v Německu. I zde DB čeká určité ochlazení: z 2 % růstu v roce letošním pokles na 1,9 % v roce 2019, inflace klesne z 1,7 % na 1,6 % a růst mezd se zvýší ze 3 % na 3,2 %. I zde by tak mohlo kvůli vývoji mezd docházet k posilování spotřeby domácností a přesně to vidíme z následujícího grafu DB zobrazujícího vývoj jednotlivých poptávkových složek německého produktu:

Na významu by tedy podle DB měla na západ od našich hranic skutečně nabývat spotřeba, a vedle té soukromé i vládní. V roce 2019 by naopak měl klesnout růstový příspěvek investic a větší brzdou tempa růstu se stanou čisté exporty. Což je jasnou reflexí toho, že DB nečeká nějaké prudké zlepšení na poli globálních obchodních strkanic a třenic. Při pohledu na minulé roky si přitom všimněme, že právě čisté exporty jsou v případě Německa (nepřekvapivě) hodně divokou kartou, kterou (učebnicově) při krátkodobých fluktuacích vyvažují zásoby.

V pátek jsem tu hovořil o nákladové (ne)konkurenceschopnosti Francie s tím, že Německo je na tom čistě z hlediska jednotkových nákladů práce ještě hůře. Jenže to má kvalitativní eso v podobě „Made in Germany“. Výše uvedené nenaznačuje, že by se nákladová konkurenceschopnost německé ekonomiky měla v dohledném období prudce zlepšovat a bude zajímavé sledovat, co Němci vymyslí, protože ani zmíněné eso není dlouhodobě všemocné.

Libra nahoru

Z očekávaného vývoje v Evropě by nás mohl ještě zaujmout pohled DB na vývoj ve Velké Británii. Banka hovoří o „slušném brexitu“ jako o nejpravděpodobnějším scénáři. A jak ukazuje následující graf, pokles současné vysoké nejistoty by v případě takového brexodchodu podle DB měl přinést znatelné posílení kurzu libry: