Hlavně si ve snaze o řešení nestrkat hlavu do oprátky

Včera jsme tu trochu pouvažovali nad suchem a vodou, dnes se budu v podstatě držet tématu. Všimněme si, že významné věci se často odvíjejí ve stylu spirál: jedna věc vede k druhé, ta zpětně posílí tu první, a již se to pěkně roztáčí. V ekonomii a ekonomice podobných vírů najdeme hodně, a to platí i za jejich hranicemi. Což je dobře patrné i na tom, jak se během veder chladíme, a tím obratem přispíváme k růstu teplot.

Následující graf od International Energy Agency ukazuje vývoj globálních klimatizačních kapacit u domácností a ve firemním sektoru (a počet klimatizačních jednotek). Zřejmý je hodně dlouhodobý růst, který má dokonce sklony k exponencialitě:

Na jednu stranu není popsaný vývoj ničím překvapivým – stoupající globální teploty, technologický pokrok a rostoucí příjmy jsou živnou půdou pro nákup klimatizací. Pokud ale zrovna nepatříme do tábora, který tvrdí, že k žádnému oteplování nedochází (či dochází, ale s lidskou činností to nemá co dělat), tak vnímáme, že stoupající počet klimatizací problém jen zhoršuje. Jak jsem zmínil v úvodu, jde jen o další z mnoha životních spirál, jenže tahle se netočí tím nejlepším směrem. A co hůř: Jde o zřejmě o příklad toho, jak „povrchová řešení“ celou věc jen zhoršují (něco to připomíná?).

Nejde o žádné detaily, což je zřejmé i z druhého grafu od IEA. Ten porovnává spotřebu energie potřebné na ochlazování v roce 1990 a 2016. Hovoříme tu o mnoha stovkách TWh, a to nejen v Číně, ale i v USA (tyto země mají zhruba polovinu počtu globálních klimatizačních jednotek). Pro srovnání – v ČR jsme minulý rok spotřebovali asi 74 TWh elektrické energie – takže třeba v celé EU se podle grafu jen na klimatizaci ročně spotřebuje naše dvouletá spotřeba.



Ekonom Tim Taylor tvrdí, že pokud by se do roku 2030 zlepšila efektivita klimatizací o 30 %, odpovídalo by to výkonu 710 středně velkých uhelných elektráren. K tomu můžeme zlepšit stavby budov tak, aby s teplem/chladem lépe pracovali, hovoří se třeba o efektivnějším centrálním chlazení (tj. obdoba centrálního vytápění) a dalších technologiích. The Economist zase nedávno psal, že nejlepším způsobem, jak omezit skleníkové emise, není masový přechod na vegetariánství, rozšíření amazonských pralesů, či jízda na kole nahrazující jízdu autem a podobné metody. Podle časopisu je nejlepší právě prudké zvýšení efektivity klimatizací a klimatizování.

Pokud by se například vyměnila všechna plniva, která poškozují atmosféru, došlo by podle The Economist ke snížení skleníkových plynů odpovídajícímu 90 miliardám tun CO₂. To by se násobilo zvýšenou energetickou účinností. Pokud by se namísto toho například polovina světové populace stala vegetariány, emise CO₂ by klesly asi o 66 miliard tun. A třetinový růst počtu kilometrů ujetých na kole místo autem by omezil emise o 2,3 miliard tun.

I z toho je jasné, že tu skutečně nehovoříme o podřadném tématu. A základní rozpor zůstává: Povrchní a povrchové řešení = více klimatizace, skutečné řešení = méně klimatizace (a její zefektivnění). Můžeme tu také hovořit o problému nazývaném „neschopnost (či spíše neochota) koordinace“, či o externalitách – uvažování ve stylu „můj problém něco vyřeší a nestarám se o to, jak tím ovlivním celek“. Je ale dost dobře možné, že podobná logika již nemá velký prostor – až doposud jsme totiž v mnoha oblastech životního prostředí (i jinde) uvažovali ve stylu „to se zředí“. Jenže ono takhle nejde ředit donekonečna. Tím nehoruji pro ekoterorismus, ale mnoho malých změn, které v součtu udělají rozdíl – viz výše.

Jde samozřejmě i o investiční téma. Mezi společnosti, které jsou s vývojem v tomto subodvětví (či přesněji řečeno v tzv. HVAC - heating, ventilation, air conditioning) úzce spjaty, patří Comfort Systems, Ingersoll-Rand, Lennox International, United Technologies Corp, či Johnson Controls a příště se na některé podíváme. Jak ukazuje následující graf, cesty jejich akcií jsou za poslední rok dost rozdílné – Johnson je v záporu, Lennox si naopak připisuje více jak třetinu:

Zdroj: Morningstar