O ztracených dekádách má mnohem více smysl mluvit u Itálie než u Japonska

Posledních deset let nebylo pro řadu vyspělých ekonomik právě nejlehčím obdobím. Globální finanční krize, druhá recese v eurozóně, centrální banky snižující sazby až k nule, nezvykle nízký růst produktu. To vše ukazuje, jak složitá byla situace. Profesor ekonomie na INSEAD Antonio Fatás ale poukazuje na to, že růst produktu není v řadě případů tím nejlepším ukazatelem ekonomického úspěchu a neúspěchu. Jeho tahounem je totiž celkový počet odpracovaných hodin a produktivita. Počet hodin je pak funkcí velikosti populace. Pokud se na vývoj podíváme z této perspektivy, dojdeme někdy ke značně rozdílným závěrům, než když bereme v úvahu pouze vývoj celkového produktu. Dobrým příkladem je v této souvislosti Japonsko.

Ekonomové se z výše uvedených důvodů snaží používat namísto HDP produkt na hlavu. Podle Fatáse ale ani to nestačí, protože se může výrazně lišit i odpracovaný počet hodin na hlavu. Ten mimo jiné určuje věk populace (čím starší, o to je obvykle nižší počet odpracovaných hodin). A druhou významnou proměnnou je fungování trhu práce. Fatás následně ukazuje žebříček zemí podle růstu HDP na odpracovanou hodinu, a to v letech 1990–1999 a poté v letech 2000–2017:

Zmíněné Japonsko je podle tohoto měřítka velmi úspěšnou zemí, a to v obou obdobích. Pozice Spojených států se zlepšila. Německo o několik pozic kleslo a to samé platí o Francii. U zemí na jihu Evropy panují znatelné rozdíly: Zdá se, že Španělsku členství v eurozóně v této oblasti prospělo, zatímco Itálie a Řecko se prudce propadly z už tak nízkých pozic. Pak jsou tu země jako Nizozemí, jejichž růst je poměrně nízký, nicméně podle Fatáse je zde hlavní příčinou to, že produkt na odpracovanou hodinu je už tak vysoký, že nemůže růst stejnou rychlostí jako v jiných ekonomikách.

Fatás tvrdí, že pokud se vezme do úvahy i fungování trhu práce, Japonsko na tom není ani zdaleka tak špatně, jak by se zdálo z vývoje agregátního produktu. A nedá se u něj hovořit o ztracených dekádách i přesto, že hospodářství procházelo obdobími deflace. O jižní Evropě se pak nedá hovořit jako o jednolité skupině. Zatímco Španělsko si vede dobře, Itálie se postupně zhoršuje. Navíc jde o zemi, která měla na startovní pozici jak nízkou produktivitu, tak špatné podmínky na trhu práce, takže by teoreticky měla mít větší potenciál pro zlepšení. Ve Spojených státech se pak zlepšuje produktivita, ale „situace na trhu práce se zhoršuje způsobem, kterému se vyrovná jen Řecko“.

Zdroj: Blog Antonia Fatáse