Brexitovská krize nabírá na obrátkách. Přijde „BINO“?

Podle Paula Krugmana nabírá „brexitovská krize“ na obrátkách a tudíž stojí za to připomenout si některé ekonomické souvislosti. Ty jsou podle Krugmana zjevné řadě britských ekonomů, ale bohužel to již neplatí o zastáncích brexitu, ani o veřejnosti. Tyto souvislosti přitom vysvětlují, proč se britská premiérka Theresa Mayová snaží o dosažení měkkého brexitu či dokonce o scénář BINO (Brexit In Name Only). Tedy jakýsi brexit naoko.

Krugman tvrdí, že zastánci brexitu se rádi ohánějí obchodními dohodami s USA a dalšími zeměmi, které by měly nahradit obchodní vazby s EU. Jenže takový vývoj je nereálný. „Hodně argumentů brexitýrů byly od počátku čisté lži. Ale tvrzení týkající se obchodu zaznívající před i po hlasování o brexitu jsou spíše založena na nepochopení než na lhaní,“ míní ekonom. Tyto argumenty tvrdí, že Británie odchodem z EU mnoho neztratí, protože bude schopna vyjednat si dohodu o volném obchodu se zbytkem Evropy, či alespoň dosáhne na nízké celní sazby, které EU používá ve vztahu k nečlenským evropským zemím. A vzniklé ztráty pak úplně vyváží nové dohody s USA.

Důležité je ovšem pochopit, že EU není založena na dohodě o volném obchodu, ale jde o celní unii, což je podle Krugmana významný rozdíl. Funguje totiž jinak než například obchod mezi zeměmi, které podepsaly dohodu NAFTA. V jejím rámci je třeba mexické zboží dovážené do USA bez cel. Ale Mexiko a Spojené státy používají rozdílné sazby u dovozů ze třetích zemí a tudíž i zboží dovážené do USA z Mexika prochází celní kontrolou. Ta má zjistit, zda například nejde o zboží, které má původ v Číně a Mexikem pouze proteklo ve snaze zbavit se cel.

NAFTA navíc obsahuje složité definice toho, co je vlastně mexické zboží a produkce, která se vyhne clům. A tato oblast vyvolává velké frikce a papírování v rámci celé dohody. EU naopak používá jednotná cla. Pokud se tedy nějaké zboží dostane na její trh, už se neřeší, odkud přišlo. Právě odstranění takových frikcí je pro podniky to nejdůležitější. Například britské automobilky se spoléhají na just-in-time systém zásobování a zásoby udržují na minimu, protože se mohou spolehnout, že od evropských dodavatelů dorazí vždy včas a bez problémů. Brexit ale tento výrobní tok ohrožuje.

Není ale přece jen možné, že by vzniklé náklady vyvážila výhodná obchodní dohoda s Trumpem? Podle Krugmana je odpověď záporná, a to z jednoho prostého důvodu: Americká cla uvalená na dovozy z EU jsou již nyní poměrně nízká, a tudíž není možné je v případě Británie výrazně snižovat. U některých produktů se sice sazba nachází stále na vysokých hodnotách, například u lehkých nákladních automobilů se pohybuje na 25 %. Ale jde o výjimky a průměrná výše celních sazeb se nalézá nízko. A celní unie s USA by byla problematická kvůli značnému rozdílu ve velikosti obou trhů. Fakticky by totiž znamenala, že by Londýn předal své pravomoci v této oblasti do Washingtonu.

V neposlední řadě se pak podle Krugmana v britské ekonomice učebnicově projevuje pravidlo, které říká, že obchod mezi dvěma zeměmi závisí pozitivně na jejich velikosti a negativně na jejich vzájemné vzdálenosti. Spojené státy tak sice mohou nabídnout trh velikostí podobný tomu v EU, nicméně trh mnohem vzdálenější a tudíž méně hodnotný než ten evropský. A právě to je zřejmě příčinou, proč Mayová zkouší vyjednat dohodu, která zachová Británii v celní unii. „Pak tu ale nehovoříme o skutečném odchodu, protože Brusel bude i nadále nastavovat obchodní politiku Velké Británie a ta o ní nebude moci ani hlasovat. Jaký smysl tedy brexit má? To je dobrá otázka, ale měla se položit hlavně před hlasováním o něm,“ uzavírá Krugman.

Zdroj: NYTimes