Obchodní válka by mohla dopadnout špatně

Vstupujeme do jednoho z nejnebezpečnějších období globální ekonomiky od pádu Berlínské zdi v roce 1989. „Obchodní válka“, která v první řadě neměla nikdy nastat, zaplňuje novinové titulky po celém světě. Krátkozrakost světových lídrů je pozoruhodná a vzhledem k historii obchodních válek hluboce znepokojující.

Existují tři řešení současné krize:

1. „Mírná“ krize, ve které USA, Čína a Evropa zvýší úrovně vzájemných cel, ale nedokážou vytvořit neomezenou bariéru mezi sebou. Pravděpodobnost je 25 %
2. Silnější krize, která bude zvyšovat obchodní napětí až do 6. listopadu, kdy se budou konat volby, kde prezident D. Trump musí prokázat svým voličům, že plní svoje předvolební sliby o „lepších dohodách USA“. Pravděpodobnost je 50 %
3.  Návrat do roku 1930 kdy byl přijatý celní zákon Smoot-Hawley. Pravděpodobnost 25%

Všimněte si, že každý s těchto scénářů vede k slabšímu globálnímu růstu. V obchodní válce totiž nejsou žádní vítězové.

Historie nám ukazuje, že to může dopadnout velmi špatně. Nejhorším příkladem byl americký celní zákon Smoot-Hawley z roku 1930, který zvýšil sazby o 45 % na víc jak 20 000 dovážených výrobků. Zákon byl výsledkem volebního příslibu na ochranu amerických farmářů, kteří tehdy tvořili 25 % americké populace.

Následky tohoto katastrofického legislativního rozhodnutí byly okamžité:

•  Květen 1920: Celní zákon Smooth-Hawley schválila sněmovna reprezentantů a ceny akcií okamžitě klesly na 191 bodů
• 21. říjen 1929: Senát přidává cla na nezemědělské produkty. Tento den označujeme jako „černý čtvrtek“ na burzovním trhu
• 24. březen 1930: Senát schválil zákon a akcie prudce padaly

Celkový světový obchod v důsledku zavedení celního zákona Smooth-Hawley klesl o 65 %. Export USA klesl ze 7 miliard dolarů v roce 1929 na 2,5 miliardy dolarů v roce 1932 a vývoz zemědělských podniků klesl o dvě třetiny. Tento zákon byl sice vytvořen ve prospěch zemědělců, ale výsledkem byl paradoxně pád ceny obilí, což způsobilo krach milionů zemědělců.

Když začala globalizace, začaly se projevovat praskliny ekonomického modelu. Většina lidí bude tvrdit, že globalizace je poháněná technologiemi. Internet překračuje hranice, čímž vytváří úspory a cenovou transparentnost. Standardní obchodní teorie nás učí, že zatímco obchod může zvýšit agregovaný růst a příjmy, zároveň může také přinést vítěze a poražené.

Pokud je poraženým velký hospodářsky subjekt, nebo silná politická moc, může zavést omezení, jako jsou například cla, která mají za cíl potlačení konkurenční výhody.

Zkusme se teď vžit do pozice prezidenta Trumpa, který nyní říká světu, že už nadále nebude tento status quo akceptovat a současné nastavení je nespravedlivé vůči USA.

Donald Trump se opírá o tyto skutečnosti: „Pomohli jsme Evropě po druhé světové válce s Marshallovým plánem. Pomáhali jsme Koreji a Japonsku během korejské války a druhé světově války. Dokonce USA pomohla i Číně, která poskytla přístup k Světové obchodní organizaci v roce 2001. Co jsme na oplátku dostali? Nic! Kromě deficitu, kam jen dohlédneme.“

Toto je příběh, který prezident Trump říká svým voličům.

Konsenzus stále předpokládá, že přímé obchodní válce se vyhneme, avšak nebere v úvahu listopadové volby v USA. Avšak nejde jen o D. Trumpa. Příčinou je i Čína, která chce zvýšit svůj globální vliv. Sám prezident Xi prohlásil, že Čína pevně zabezpečila svojí suverenitu, bezpečnostní a rozvojové zájmy, aktivně se podílí na vedení reformy globálního systému řízení a vybudovala síť globálních partnerství. Tím Čína prakticky řekla, že bude konkurovat USA a jejím spojencům, s cílem získat vedoucí postavení na celém světě v oblasti obchodu.

Zpráva OSN z května tohoto roku uvádí: "obchodní válka by mohla způsobit „prudký pokles globálních investic a obchodu“.

Scénář načrtnutý OSN naznačuje, že strmá eskalace světových obchodních bariér by mohla v roce 2019 snížit hrubý celosvětový růst výroby o 1,4 % a světový obchod o víc jak 6 %. Obchodní ztráty by představovaly sotva polovinu toho, co světová ekonomika ztratila během finanční krize v roce 2009. Pokud by aktuální trend, směřující k narůstajícím obchodním sporům, začal eskalovat v podobě odvetných opatření, důsledky pro světové hospodářství, včetně mnoha rozvojových zemí, by mohly byt mnohem vážnější.

Klesající celosvětový růst, klesající globální úvěrový impulz a přehnaná lhostejnost k rizikům obchodní války jsou našimi varováními pro zbytek roku 2018.

O autorovi:

Steen Jakobsen byl v březnu 2011 jmenován do funkce hlavního ekonoma Saxo Bank, kam se vrátil po dvouleté přestávce. Během této doby pracoval jako investiční ředitel ve společnosti Limus Capital Partners. Před svým odchodem na počátku roku 2009 působil v Saxo Bank téměř devět let jako investiční ředitel. Má více než 20 let praxe v oblasti proprietary trading (obchodování na vlastní účet) a alternativního investování. Po absolvování Kodaňské univerzity v roce 1989, kde vystudoval ekonomii, začínal kariéru v kodaňské pobočce Citibank, a poté se stal ředitelem a vedoucím prodeje v Hafnia Merchant Bank. V roce 1992 se stal viceprezidentem londýnské pobočky Chase Manhattan Proprietary Trading Group. V letech 1995-97 pracoval jako obchodník na vlastní účet pro Swiss Bank Corp., v Londýně. V roce 1997 se stal světovým ředitelem obchodování, měnových kurzů a opcí ve firmě Christiania (nyní Nordea) v New Yorku. V roce 1999 se stal generálním ředitelem UBS Global Proprietary Trading Group.