Piketty: Zneužití národního bohatství má v Rusku nevídané rozměry

Karel Marx by nyní slavil své dvousté narozeniny a nová ekonomická hvězda z Francie Thomas Piketty se na svém blogu na Le Monde ptá, co by Marx říkal na současný vývoj v Rusku. Tedy v zemi, která je nástupcem marxisticko-leninského Sovětského svazu.

Piketty poukazuje na to, že Marx vyrostl ve světě, kde vládl útlak a soukromé vlastnictví bylo takovou modlou, že se nezastavilo ani před vlastněním otroků. Bylo pro něj tudíž takřka nemožné predikovat úspěch sociální demokracie a státu blahobytu, kterého bylo dosaženo ve druhé polovině dvacátého století.

Marx zemřel v roce 1883, tedy ve stejném roce, kdy se narodil Keynes. Oby přitom náruživě komentovali vývoj ve své době a vytvořili řadu známých teorií o tom, jak se bude vyvíjet budoucnost. Faktem ovšem je, že když se bolševici v roce 1917 zmocnili moci, jejich kroky měly do teoretických predikcí hodně daleko. Drželi se sice toho, že je třeba zbavit se soukromého vlastnictví, ale ani zdaleka nebylo jasné, jak má být nový systém produkce organizován, kdo bude rozhodovat, jak bude rozdělováno bohatství ve společnosti.

Řešení bylo nalezeno v totálním soustředění moci do rukou několika málo lidí. Výsledky byly žalostné a tudíž bylo třeba najít obětní beránky, kteří byli rychle posláni za mříže, nebo skončili ještě hůř. Když Stalin zemřel, 4 % sovětské populace byla ve vězení, což je srovnatelné s tím, kolik je dnes ve vězení černých Američanů. Ve vězení je dnes podle Pikettyho asi 5 % z jejich dospělé mužské populace.

Sovětům se nejdříve dařilo určité dohánění Západu, a to zejména díky investicím. Před revolucí dosahovaly příjmy v Rusku asi 30 – 40 % příjmů západních zemí, v padesátých letech už to bylo asi 60 %. V následujících desetiletích se ale mezera začala opět prohlubovat, k tomu se snižovala očekávaná délka života, což je v dobách míru ojedinělý jev. Životní standard skokově klesl po rozpadu Sovětského svazu, ale po roce 2000 už příjmy na hlavu rostly a v roce 2018 se nachází přibližně na 70 % příjmů v západní Evropě. To ovšem platí, pokud jej měříme na základě parity kupní síly. Jestliže však použijeme tržní měnový kurz, klesne tento podíl asi na polovinu.

Příjmová nerovnost v Rusku roste podle Pikettyho mnohem rychleji, než udávají oficiální čísla. Ukazuje to studie, kterou zpracoval Filip Novokmet a Gabriel Zucman, a jednou z příčin je to, že „po rozpadu Sovětského svazu bylo upuštěno od veškerých ambic na přerozdělování“. Například daň z příjmů se od roku 2001 nachází na 13 % a nezáleží na výši těchto příjmů: Platí, ať již někdo vydělává 1 000 rublů či 100 miliard rubů. „Dokonce ani Reagan nebo Trump nejdou tak daleko, aby upustili od daňové progrese,“ píše ekonom. A poukazuje i na to, že v Rusku probíhá soustavný posun ke kleptokracii:

„Mezi lety 1993 a 2018 dosahovalo Rusko masivních obchodních přebytků. Ty v průměru dosáhly 10 % HDP ročně po dobu 25 let a celkem tudíž 250 % HDP. V principu by to této zemi mělo stačit na vytvoření stejně vysokých rezerv či státního investičního fondu, který by svou velikostí odpovídal třeba fondu norskému a který hospodaří pod přísným dohledem voličů. Oficiální ruské rezervy se ale nachází asi na jedné desetině této částky.“

Kam se tedy všechny peníze poděly? Podle Pikettyho dosahují zahraniční aktiva Rusů objemu odpovídajícímu ročnímu produktu Ruska. To naznačuje, že „bohatství země bylo převedeno do zahraničí neprůhlednými cestami a umožňuje malému počtu Rusů držet obrovský objem mezinárodních aktiv“. Tito Rusové žijí v Londýně, Monaku, ale i v Moskvě, protože někteří z nich zemi nikdy neopustili. Na celém systému podle ekonoma profituje i řada firem ze Západu a „míra tohoto zneužití bohatství nemá v historii obdoby“. Evropa by tedy namísto komerčních sankcí „měla konečně jít po těchto aktivech a také se věnovat ruskému veřejnému mínění“.

Piketty na svém blogu také ukazuje vývoj podílu nejbohatších 10 % populace v Rusku, USA a Francii na celkových příjmech:

Zdroj: Blog T. Pikettyho na Le Monde