Víkendář: Američany prý okrádá každá země na světě, platit za to mají hlavně Němci

Zdá se, že americký prezident Donald Trump skutečně neváhá s vyhlášením obchodní války. Podle německého Der Spiegel tak ignoruje námitky zdravého rozumu z Evropy i Asie a „nejvíce na vše doplatí jedna země, kterou je Německo“.

Vedení velkých německých automobilek letos netrápí jejich ziskovost, která tentokrát není v nijak špatném stavu. Podle Spiegelu si dokonce zvykly i na skandály s emisemi u dieselových motorů. Jejich současné trápení začalo ve chvíli, kdy si jejich šéfové na Tweeteru přečetli Trumpův vzkaz, podle kterého budou zavedena vysoká cla na všechny automobily, které „volně proudí do Spojených států“. Pokud Trump tomuto slibu dostojí podobně jako u importů oceli a hliníku, bude to tvrdá rána pro všechny německé automobilky a zejména pro Porsche.

Porsche je dceřinou společností VW a jeho hospodaření je značně závislé na poptávce ze Spojených států. Pokud by skutečně došlo k zavedení zmíněných cel, pravděpodobně by na tomto trhu muselo zvednout prodejní ceny a riskovat propad tržeb. Ale i vedení dalších automobilek nyní čelí hrozbě, o které většina z nich četla jen v knížkách a učebnicích. Hrozí totiž vlna protekcionismu, která by mohla skončit celosvětovou obchodní válkou. Šéf VW Matthias Müller k tomu říká, že „po celá desetiletí jsme byli zvyklí na volný obchod a jím vyvolaný růst prosperity. Náhle je ale tato dosavadní jistota zpochybňována.“

Trump již o podobných clech hovořil hned po své inauguraci. Následně se delegace německých manažerů v čele s Angelou Merkelovou vydala do Washingtonu a mimo jiné tam jednala o tom, že BMW bude vyrábět více aut ve Spojených státech, než kolik jich tam bude dovážet. Zdálo se, že hrozba byla zažehnána, ale nyní je zřejmé, že šlo skutečně jen o zdání. A Trump je připraven zmáčknout kohoutek bez ohledu na všechny rozumné argumenty, které se na něj hrnou.

Der Spiegel tvrdí, že Evropa, Asie a dokonce i Američané nyní mohou poznat, že americký prezident věří v to, že „obchodní války jsou prospěšné a je lehké je vyhrát“, jak sám psal na Twitteru. EU ale nebude sedět s rukama složenýma v klíně. Prezident evropské komise Juncker dokonce řekl, že „i my jsme schopní dělat hlouposti“. A přestavil seznam produktů včetně kosmetiky, whisky, kukuřice a motocyklů, na které by mohla být uvalena cla dosahující až 25 %.

Čína by zase mohla omezit dovozy americké sóji a to by byla tvrdá rána pro tamní zemědělce. Nebo by naopak mohla zakázat exporty vzácných kovů, které jsou významným vstupem pro americké technologické společnosti. Pokud se ovšem rozjede spirála opatření a protiopatření, bude těžké ji zastavit. Malé potyčky pak mohou rychle přerůst ve skutečnou obchodní válku postihující celou světovou ekonomiku. Té se doposud vedlo velmi dobře, ale nyní se zdá, že tato fáze cyklu končí, sazby rostou a objem vládních dluhů roste. Vlády již nemají takovou fiskální flexibilitu. Na finančních trzích se zvyšuje nestabilita a v takové situaci by populistická opatření jako zavádění cel mohla poškodit růst a globální prosperitu.

Gabriel Felbermayr z Center for Economic Studies poukazuje na to, že každé čtvrté pracovní místo v německé ekonomice závisí na exportech. Klíčové sektory, jako jsou automobilky, strojírenství či farmacie, pak tři čtvrtiny svých exportů prodávají do USA. Pokud by tedy Spojené státy zavedly obchodní bariéry, v německé ekonomice „by se vše začalo hroutit“. Němečtí ekonomové se přitom neshodují na tom, jak se této hrozbě má čelit. Například Felbermayr tvrdí, že pokud nebudou zavedena přísná protiopatření, Trump zavede cla i na další produkty a zaútočí na více sektorů. Michael Burda z Humboldt University ale nabádá ke smířlivějšímu přístupu, který by nevyvolal eskalaci konfliktu.

Šéf společnosti ESTA Peter Kulitz byl zpočátku zvolením Trumpa americkým prezidentem potěšen. Poukazoval na jeho podnikatelské úspěchy a věřil, že slova pronesená během volební kampaně později nahradí odpovědný přístup k vládnutí, nyní ale ekonom hovoří o velkém zklamání a obává se roztočení destruktivní spirály. Zavedení tarifů by konkrétně pro jeho společnost mohlo být likvidační, protože pak by nebyla schopna konkurence na americkém trhu.

Trump si stěžuje, že Spojené státy jsou okrádány „doslova každou další zemí na světě“. Částečně má pravdu, protože například u automobilů dosahují americká cla jen 2,5 %. Zatímco v Evropě jsou cla pro vozy dovážené ze Spojených států na 10 %. Pokud ale porovnáme celkový profil cel a tarifů mezi USA a EU, nejde podle Der Spiegel nalézt nějaké vychýlení tím či oním směrem. U některých produktů jsou cla nižší v USA, u jiných v Evropě. U průmyslového zboží je jejich úroveň většinou podobná – v USA dosahuje v průměru 3,2 %, v EU 3,9 %. „Dalo by očekávat, že Američané se ohledně tarifů už poučili z historie,“ píše Der Spiegel. Nicméně asi se tak nestalo.

Zdroj: Der Spiegel