Evropa se chlubí svou zeleností, ale kvůli Číně se z ní stává popelnice

Evropa se ráda chlubí tím, že stojí v čele snah o ochranu životního prostředí. Jak ovšem poukazuje Paola Tamma na stránkách Politico, pravda je trochu jiná. „Zelený“ úspěch Evropy totiž do značné míry spočívá v exportu jejího odpadu do jiných zemí. Až do počátku letošního roku si totiž Evropa udržovala svou čistotu díky tomu, že posílala milióny tun papíru, plastů a textilu na přepravních lodích do Číny. Jenže tomu je nyní možná definitivní konec.

Lidé v EU v roce 2016 vyhodili 56,4 milionu tun papíru, z toho podle Politica skončilo 8 milionů tun v Číně. Ta tuto surovinu zpracovala na balení pro své zboží, které pak poslala zpět do Evropy. V roce 2016 se také v EU vytřídilo 8,4 milionu tun plastů, z toho mířilo do Číny 1,6 tuny. Jenže na konci minulého roku Peking rozhodl, že dovoz odpadu z jiných zemí bude omezen a Evropa již nyní bojuje s rostoucími horami papíru a plastů. Pascal Gennevieve z Federace francouzských společností zaměřujících se na recyklaci odpadů tvrdí, že všechny provozy jsou již zahlceny a zásoby převyšují kapacity. A to platí o celé Evropě.

Peking nyní tvrdí, že dovoz odpadů představuje zdravotní riziko a ohrožení životního prostředí, a tudíž zavedl zmíněná striktní omezení těchto importů. Své zpracovatelské kapacity bude od nynějška využívat pro vlastní odpad a dokonce se chce stát vůdčí silou v recyklaci odpadů. Jenže těch vlastních. Nicole Couder ze společnosti Suez tvrdí, že v krátkém období budou muset být přijata „drastická opatření“, protože bylo dosaženo „krizové fáze“.

Evropská komise přitom v rámci své strategie požaduje, aby v roce 2030 byly všechny obaly recyklovatelné či znovupoužitelné. Posun tímto směrem by podle ní vytvořil 200 000 nových pracovních míst. Evropské recyklační kapacity by tak musely vzrůst čtyřikrát, a to by představovalo investice ve výši zhruba 16,6 miliardy dolarů. Jyrki Katainen z Evropské komise se na věc dívá tak, že „doposud jsme vyhazovali 95 % hodnoty plastových obalů a v ekonomice zůstalo jen 5 %“.

Popsané změny jsou ale během na dlouhou trať. Nyní je důležité, že některé země jsou schopny vypořádat se s odpadní krizí lépe, jiné hůře. Například Nizozemí se svým mimořádně efektivním systémem třídění odpadů není posledními kroky Pekingu téměř vůbec dotčeno. Naopak země jako Řecko, Velká Británie, Rumunsko či Irsko umožňují míchání plastů s kovy, sklem a papírem a podobný odpad nízké kvality už je dnes velmi těžké prodat.

V Evropě se podobný odpad mimo jiné pálí ve spalovnách, nebo jsou využívány skládky, které by ale měly do roku 2030 pojmout ne více než 10 % produkovaného odpadu. Politico tvrdí, že evropský odpad by si nyní mohl najít místo do Číny cestu do východní Evropy a dává za příklad Bulharsko. Do této země míří velká část odpadů, je zde nízké zdanění tohoto způsobu nakládání s odpadem. Bulharsko by se tak mohlo stát „evropskou popelnicí“.

Zdroj: Politico