Představuje vlastnictví médií vrcholným politikem nebezpečí pro kvalitu demokracie?

(z prosince 2017)

Jak můžeme sledovat události posledních měsíců, dobrý marketing a ovlivňování lidí skrze různé kauzy může politikovi opravdu vyhrát volby. Je až fascinující sledovat, že přesto, že snad už všichni v republice vědí o kauzách, kdy Andrej Babiš ovlivňoval obsah jím vlastněných médií a přihrával si několikamilionové dotace, na preferencích ve volbách a následném volebním výsledku mu to nijak neuškodilo. Někteří voliči se naopak ještě více zatvrdili, ve smyslu toho, že je to kampaň establishmentu, který zde dlouhá léta okrádal běžného občana a proti kterému musíme nyní všemi silami bojovat.

Je vlastnění médií jednou osobou, která je navíc vrcholným politikem, nebezpečí? Myslím, že je to jen malá zanedbatelná součástka mnohem většího nebezpečí, které rozeberu dále. Rozhodně si ale nemyslím, že je to nebezpečí pro kvalitu demokracie. Demokracie totiž buď je, nebo není. Demokracie je vláda lidu, ve které každý jeden občan s volebním právem má rozhodovací pravomoc (v naší zastupitelské demokracii je tato pravomoc vyjádřena tím, že občané volí své zástupce do funkcí). Podle mě neexistuje lepší, horší či kvalitnější demokracie. Buď mají všichni stále jeden svůj rovnocenný hlas a volby jsou svobodné a spravedlivě vyhodnocované, nebo to již to není demokratický systém. Manipulace médií jejich vlastníkem tedy může ovlivnit pouze existenci demokracie jako takové.

Z médií často slyšíme teze, které samotné slovo „demokracie“ různě ohýbají. Buď je mu přisuzován přenesený význam obecné svobody, někdy dokonce svobody slova, míru a podobně. Slovo demokracie se v dnešní době stalo modlou, které přisoudíme všechny dobré vlastnosti, které máme na současném systému rádi, ale zcela jsme se přestali zajímat o to, kde má demokracie své nedostatky, že sama jako taková nemusí být vždy nejvhodnějším politickým uspořádáním, nebo co ještě demokracie je a co už není. Když slyšíme, že politici dělají nedemokratická rozhodnutí, často je tím myšleno, že politici ve svých funkcích rozhodli o jakémkoliv omezení svobody, přitom proces, jakým o něm rozhodli, je zcela demokratický. I k totalitě se můžeme prohlasovat zcela demokraticky, konkrétně v našem případě k autoritářskému režimu, což je to, co nám s rostoucí mírou regulací a de facto vládou jednoho člověka hrozí dnes. Rozhodně se k tomu však dostáváme čistě legitimní demokratickou cestou a samotné vlastnictví médií to může podle mě jen neznatelně urychlit.

Hra na nezávislá média v moderní společnosti mi přijde mylná. Samotní redaktoři i jejich vedení totiž nejsou neutrální osoby bez zájmu o okolní dění, ale každý je svojí vlastní osobností nebo zájmem směřován. Přijde mi tedy v pořádku, aby média byla v soukromých rukách a vědělo se o majitelích a autorech reportáží, pod jakými pohnutkami mohli článek či reportáž dělat, mnohem spíše, než když si za peníze všech lidí (i těch, co třeba veřejnoprávní média nesledují) hrajeme hru na nestrannost, která může kritické myšlení lidí ohrozit mnohem více, než když předem čekáme, jakou nestrannost od daného média čekat. Od České televize asi těžko uslyšíme reportáž o tom, jak jsou koncesionářské poplatky nemorální, stejně jako od Lidových novin těžko uvidíme ostrou kritiku dotací na Čapí hnízdo.

Mnohem větším nebezpečím než vlastnictví médií a jejich potenciální ovlivňování výsledků voleb a směřování země mi tedy spíše přijde to, že ovlivňovat životy lidí skrze volby a následně politiky vůbec mohou. Právě slabinou demokracie je to, že skupina osob, která získá ve volbách většinu, může ovlivnit a regulovat menšinu. A protože politici neustále potřebují vykonávat nějakou činnost, uplácet svojí dobrotivostí voliče, aby byli znovu zvoleni, přidávat pravomoci a platy státním zaměstnancům (kterých je tímto neustále více a více a dělají pořád větší voličskou skupinu), jsme v začarovaném kruhu demokratických rozhodování o stále větší regulaci občanů, většího zdaňování a většího zasahování do životů jednotlivých osob, až se z toho časem stane starý dobrý socialismus. A až se přestanou politikům hodit kritici tohoto směřování, hezky pěkně demokraticky se jednoho dne prosadí pravomoc k tomu, že mohou být likvidováni (třeba zajišťovacími příkazy).

Abych to tedy shrnula: Demokracie nás tak jako tak dostává k socialistické totalitě. V současné době to vypadá, že skončíme u autoritářského režimu, kde běžní lidé žijí v chudobě socialismu a pár vrcholných politiků se má za naše peníze a s posvěcením většiny dobře, přičemž mohou o nás téměř neomezeně rozhodovat. Lidé nepohodlní politikům budou časem likvidováni a hromada příznivců demokracie tomu bude tleskat, protože demokratická většina je to schopna pod vidinou spravedlnosti a jiného vymyšleného dobra schválit. Všechno toto se stane demokraticky, postupným ukrajováním svobod. Vlastnictví médií vrcholným politikem je jen jeden z aspektů, který to může urychlit, ale sám na tom nemá výraznější vliv.