2018 – padesát odstínů růžové?

Zatímco ještě v roce 2016 panovaly značné obavy z toho, že globální ekonomika se může propadnout do dalšího útlumu, či dokonce recese, letošní rok se nesl a nese ve znamení optimismu. S jeho blížícím se koncem se pak stále více ptáme, co přinese rok příští, i když víme, že pokusy o hledání odpovědi hraničí s věštěním z křišťálové koule. Zatím se každopádně zdá, že ty hlavní scénáře vypadají hodně dobře a jde jen o to, který odstín růžové nakonec převáží.

Předpokládejme, že v příštím roce nepřiletí labutě jiných, než tradičních barev a nedojde tak k nějakému šokovému snížení poptávky, či dokonce nabídky ve světové ekonomice. Pak bude rok 2018 pravděpodobně dobou, kdy budou testovány nabídkové limity v řadě významných i méně významných ekonomik. A možná dokonce i rokem ožívání Phillipsovy křivky. Prudký růst inflace je ovšem stále nepravděpodobný a snad můžeme doufat, že nedojde ani k chaosu na finančních trzích. Největším kandidátem na jeho spuštění je podle mne stále Čína, i když je možné, že škody nakonec může napáchat i kryptománie (viz mé předchozí příspěvky). Konec konců, máme nespornou schopnost učinit z věcí potenciálně pozitivních zbraň hromadného ničení. 

Nejideálnější scénář pro příští rok (a dále) spočívá v oživení investic do výrobních kapacit. Investice totiž dokážou oživit jak poptávku (okamžitě), tak posílit nabídku – výrobní kapacity (s určitým zpožděním v závislosti na tom, o jaké investice jde). Optimismus v této souvislosti budí následující obrázek, který ukazuje vývoj podílu investic na HDP v USA a v eurozóně:

Klasický ekonomický cyklus, respektive jeho fáze boomu, velmi často končí přepálením investic (z toho se mimochodem následně odvíjí někdy smysluplné, ale někdy až perverzní úvahy o makroekonomických kreativních destrukcích). Výše uvedený obrázek ukazuje, že i když současné oživení/boom trvá zejména v USA mimořádně dlouho, o žádné investiční mánii zatím ani zdaleka hovořit nelze. Naopak, investice byly doposud abnormálně utlumeny a to dává základ onomu optimismu. Tedy možnosti, že teprve začíná „typická“ fáze boomu, která podpoří jak poptávku, tak nabídku.

Následující tabulka o kterou se s námi štědře dělí Danske Bank, ukazuje scénář dalšího vývoje, který bychom mohli nazvat středně růžový. Napočítá ani s tím, že by v došlo k výraznějšímu poklesu tempa růstu globální ekonomiky, ale ani s udržením, či dokonce expanzí tempa současného (takový odstín růžové můžeme kvůli zmíněným nabídkovým limitům v podstatě vyloučit).

Tabulka vypráví jednoduchý příběh: Vyspělé země budou postupně zpomalovat, rozvíjející se země mírně zrychlí a v roce 2019 si udrží tempo z roku 2018. V UK nedojde k žádnému brexitšoku, Japonsko bude postupně brzdit, americká ekonomika dosáhne růstového vrcholu v příštím roce, eurozóna v roce letošním. Větší posun proběhne uvnitř skupiny rozvíjejících se zemí: Čína znatelně zpomalí, lépe se ovšem povede Brazílii a dalším zemím této skupiny, což v celku čínský efekt vyváží.

Přes všechen realistický optimismus je dobré mít na paměti, že mnohem lépe než v roce 2017 může být i v těch nejrůžovějších investičních scénářích jen těžko. Je tedy lépe uvažovat spíše o tom, jak moc se podaří udržet standard minulého roku. A nejsem si jist, že akciové trhy jsou na toto uvažování nastaveny. Pohybujeme se totiž v pro ně ideálním prostředí relativně vysokého růstu a stále dost uvolněné monetární politiky. Lepší kombinace už být nemůže a i trhy mají tendenci trochu automaticky extrapolovat současnou situaci do budoucnosti. I když je značně výjimečná.