Asi nejhorší důvod pro přijetí eura…

Důvodů pro přijetí a nepřijetí eura zaznívá celá řada. Mým kandidátem na ten nejhorší je údajná nutnost přijetí společné evropské měny proto, abychom se udrželi v „centru evropského rozhodování“. Nejde o to, že by v dané situaci nešlo o argument logický. Na mysli mám jen to, že sama tato situace je dost zlá.

V širším kontextu vidím celou věc následovně: Pokud by nám mělo být lépe bez EU, museli bychom z naší vlasti udělat něco jako Švýcarsko. Na to ale (zatím) nemáme (či nechceme mít) – stačí nyní třeba vnímat to, jak bravurně jsme se chopili příležitosti s lithiem. Bez EU nám spíše hrozí, že půjdeme cestou Polska, či Maďarska. Sami sebe (!) tak fakticky nutíme k tomu, že bychom jako „druhé nejlepší řešení“ měli být pevnou součástí EU. A následně už přichází ona logika „udržet se v jádru Unie = nutnost přijetí eura“. 

Proč vnímám přijímání eura jako problém? Jsem si vědom řady parciálních argumentů pro i proti, ale podle mne jim dominuje jeden rozhodující: Eurozóna nebyla a není optimální měnovou oblastí a nemá nástroje, které by to kompenzovaly. Pokud by tomu tak mělo být i nadále, snaha o udržení se v elitním klubu nás tedy sváže nefungujícím monetárním systémem. Pokud by k tomu skutečně došlo, máme v této oblasti tři naděje:

První z nich spočívá v možnosti, že eurozóně bude přát štěstí a ekonomické oživení spolu se sem tam nějakou provizorní záplatou nadlouho zahladí strukturální nedokonalosti. Druhou možností je, že posílení jádra EU a eurozóny povede k potřebným změnám v eurozóně, které z ní nakonec učiní měnovou oblast funkční. Jenže rozdíly mezi jednotlivými zeměmi a regiony budou i nadále velké a tudíž by v podstatě muselo dojít k vytvoření unie transferů, ke sdílení rizik a podobně. Jinak řečeno, muselo by dojít ke značné amerikanizaci eurozóny, což Němci asi skousnou jen těžko (třeba takový volební úspěch AfD tímto směrem určitě nejde).

Jaká je ona třetí naděje? Jelikož je naše ekonomika značně provázána s Německem (určitě více než s periferií), z cyklického hlediska by nám přijetí eura nemuselo zase tak vadit. Tedy pokud by si ECB zachovávala svou politiku „všichni jsou si rovni, ale Německo je přece jen rovnější“. Jak je totiž vidět z následujícího obrázku (popisujícího (i) skutečné sazby ECB, (ii) sazby „ušité“ podle Taylorova pravidla pro periferii a (iii) pro Německo) ECB má znatelnou tendenci chovat se tak, jak to vyhovuje Němcům: 

Pokud by se tedy náš cyklus, inflace a finanční stabilita držely ruku v ruce s Německem, politika ECB by nám mohla zhruba sedět. Či by alespoň nemusela napáchat takové škody jako na periferii – všimněme si, že před krizí měly být sazby na periferii mnohem výše, než byly (a než se hodilo Německu). Což znamená, že periferní nestabilitu nafukovala i ECB. 

Pokud bychom si měli ukázat konkrétní příklad toho, jak by nám mohla nefunkční eurozóna škodit, stačí si představit, že nyní by Německo bylo v útlumu a naše ekonomika se začala přepalovat tak, jako to skutečně činí. A ECB by kvůli Němcům snižovala sazby pod nulu a rozjížděla mohutný dlouhodobý program kvantitativního uvolňování. Jak jsem ale psal, máme v tomto smyslu štěstí - jsme provázáni s tím, kdo platí a tudíž si je v rozhodovacích procesech eurozóny „rovnější“. 

I přes řadu jejích vad jsem velkým zastáncem Evropské unie a byla by podle mne velká škoda, pokud bychom jí zničili byrokracií a naivními představami o evropanství na straně jedné a falešným národovectvím na straně druhé. Prohlubování Evropské unie zaváděním společné evropské měny mi přesně z toho důvodu radost nedělá.