Stojí za to riskovat totální ztrátu dodávek elektrické energie?

V březnu roku 1989 měla erupce energie ze sluneční koróny nečekaně mocný dopad na Kanadu. Během 92 sekund dokázala vzniklá geomagnetická bouře položit přenosovou soustavu Québecu a její opětovné nastartování zabralo devět hodin. A pokud by na Zemi dorazila erupce energie z července 2012, škody by byly ještě mnohem horší. Kdyby tato geomagnetická bouře udeřila ve Spojených státech, pravděpodobně by podle společnosti Storm Analysis Consultants poničila čtvrtinu vysokonapěťových transformátorů. Jak se tomu vyhnout, uvažuje The Economist. 

Další podobné bouře jsou nevyhnutelné a pro přenosové soustavy neznamenají jedinou hrozbu, píše list. Například v USA se používá asi 2 500 velkých transformátorů, většina z nich není sériovým výrobkem. Za rok se ve světě vyrobí jen přibližně 500 podobných transformátorů a jejich dodávka obvykle trvá déle než 12 měsíců. A to samozřejmě pouze v případě, že funguje veškerá infrastruktura včetně jeřábů a vlaků. Některá z těchto zařízení přitom váží více než 400 tun. Po geomagnetické bouři ovšem nefungují telefony, internet, letecká doprava, bezhotovostní platební systémy. Po pár dnech jsou vykoupeny všechny obchody, nefungují čerpací stanice. Po třech dnech přestávají fungovat náhradní generátory elektrické energie. Jestliže nedojde k obnovení dodávky elektrické energie ani poté, hrozí rabování, vlna násilí a bezpráví. 

Činnost přenosové soustavy může narušit i řada jiných faktorů včetně kybernetických útoků. Hackeři například v prosinci 2015 přerušili dodávky elektřiny 230 000 Ukrajinců, ale podařilo se jim to pouze na několik hodin. Bezpečnostní expert Kenneth Geers se domnívá, že kybernetické útoky nemohou způsobit dlouhodobé škody. Ale co teroristé? Kdyby zaútočili na klíčové části systému, mohli by jej vyřadit z provozu na celé měsíce. Nicméně největší riziko pravděpodobně představuje Slunce. 

V USA se již dlouho debatuje o tom, nakolik je třeba celou soustavu chránit před elektromagnetickými impulsy. Tuto ochranu již mají důležité armádní systémy, v civilní infrastruktuře je ale jejich použití omezené. Podle řady názorů je přitom tato ochrana otázkou národní bezpečnosti a tudíž by ji měla zajišťovat vláda, ne pouze soukromý sektor. Podle odhadů vládních institucí by stála asi 3,95 miliardy dolarů nebo méně. Kompletnímu kolapsu systému by pak šlo zabránit ochranou jeho klíčových bodů. Těch je několik stovek a úprava každého by stála přibližně 1 milion dolarů.