ČEZ - je 50 dost?

Sophiina volba ČEZ. Český elektrárenský koncern s majoritním podílem státu řeší extrémně těžké dilema. Investovat do chytrých sítí, obnovitelných zdrojů, energetických řešení, nebo stavět další jaderný blok či bloky? Nebo je možné obojí?

Státní energetická koncepce, jež má charakter právní normy, jednoznačně stanoví výhled české energetiky v následujících desetiletích. Z pohledu vlády či většiny politiků má vcelku logickou podobu. Sází na jádro v kombinaci s obnovitelnými zdroji a dožíváním uhelných elektráren. Cíl je jasný: zajistit dostatek levné, respektive cenově přijatelné, a stabilně dodávané elektřiny pro český průmysl a české domácnosti. S vědomím konce éry uhlí jde o bezpečnostně a politicky jednoznačnou volbu. Jako stát máme k dispozici vlastní know-how, zázemí, surovinu a dokonce i to hlavní – podporu veřejnosti. Jednoduše řečeno, i menší než padesátiprocentní riziko nedostatku této komodity, či prudkého růstu její ceny, je pro stát nepřijatelné a ten se takto ústy jak současné, tak patrně i budoucí politické reprezentace, chová.

Problém ale je, že investor, který má také svá práva, to možná vidí úplně jinak. S vědomím aktuálně nastaveného trendu, který je vymezen německou, potažmo evropskou podporou obnovitelných zdrojů, rozšířením systému energetických úspor a kapitačních plateb a dotací, vidí budoucnost energetiky spíše v decentralizovaných zdrojích, start-up společnostech, orientaci na ekologická řešení a především dotace. Na stole jsou zcela reálné plány na významné omezení vlivu tržně stanovených cen elektřiny a nahrazení tržního systému regulovanou výrobou. A do této koncepce se vize současné společnosti, možná trochu rozšířené o „kouřící jednu či více jaderných chladicích věží elektráren“ vůbec nezapadá. A je pak tedy padesátiprocentní pravděpodobnost, že stavba nových jaderných bloků přinese víc pozitiv, dostatečná? Z pohledu akciového investora rozhodně ne!

Co tedy s polostátním gigantem? Současný top management se evidentně snaží plnit obojí. Vcelku pozitivně hodnotíme stabilní finanční výhled i orientaci na nové evropské trendy. Chystaný pozvolný konec uhelných elektráren je v souladu s programem dekarbonizace a rozmach dceřiné společnosti ESCO orientované na energetická řešení, odpovídá evropskému plánu na úspory a efektivitu. Jenže současné plnění zadání majoritního akcionáře společnost přetěžují. Vcelku nadějný výhled na budoucnost moderní společnosti vyvažuje riziko masivních investic s nejistým koncem. Pokud tedy nepožadujeme pouze dostatek elektřiny bez potřebného finančního efektu, což je, dle našeho názoru, dominantní trend unijních energetických koncepcí.

Z pohledu ČEZ proto mohou být pochopitelné úvahy o rozdělení společnosti. Z pohledu investora do akcií zůstáváme obezřetní. Dominantní ekonomické trendy spojují ocenění společnosti jak z pohledu fundamentu, tak očekávání, kdy výsledkem je pak aktuální cena a dnes vnímáme, že pouze nová informace může cenu ovlivnit. Technické analýzy mají vzhledem k nízkému objemu obchodů jen nízkou vypovídací schopnost, klíčové jsou proto zmiňované fundamentální a prediktivní faktory. Přidáme k nim ještě psychologii trhu, která bude v budoucnu velmi zajímavá. Očekáváme, že při zveřejnění nových kurzotvorných informací (ať už zásadních zpráv typu rozhodnutí o stavbě, rozdělení společnosti, či jen těch reálnějších typu „vyšší, než očekávaný propad EBITDA s dopadem na dividendovou politiku“), může být reakce trhu relativně silná. Výraz pro doporučení „underperform“ by ale rozhodně nebyl přesný. Ve chvíli, kdy příliš dobře nefunguje samotný trh, je obtížné srovnávat s ním výkonnost společnosti, která není ve srovnání s konkurencí vůbec špatná. Přesto bychom zvážili snížit investiční angažovanost akcií ČEZ v portfoliu o 50% a s dalšími nákupy nebo prodeji vyčkali na nové informace.

Pavel Šťastný
zakladatel a statutární ředitel
Grant Capital a.s.