Končí jedna z nejhorších ekonomických katastrof poválečné Evropy

V továrnách Seatu se jede na plný plyn a podobné to začíná být v celém Španělsku. Ekonomika opět roste, a to tempem, které minulý rok dosáhlo asi 3 %. Vytváří pracovní místa, exporty a daří se jí dokonce obnovit pocit, že vše je opět normální. Jinak řečeno, Španělsko se dostává ze zoufalství, do kterého spadlo během předchozích let. Jsou to dobré zprávy i pro celou Evropu a globální ekonomiku, píše Peter S. Goodman v New York Times.

Po většinu předchozích deseti let bylo Španělsko extrémním příkladem toho, do jakých problémů se dostala celá eurozóna. Nezaměstnanost vzrostla na neuvěřitelné úrovně a na svém vrcholu dosahovala 26 %. Přispělo k tomu jak prasknutí domácí realitní bubliny, tak globální finanční krize. Podle čerstvých dat se nyní španělská ekonomika velikostí svého produktu vrací na úroveň dosaženou před krizí a tím snad končí jedna z nejhorších ekonomických katastrof poválečné Evropy. Ta sice stále bojuje s řadou výzev, z nichž některé mají i existenciální povahu. Ale vývoj ve Španělsku ukazuje, že bylo dosaženo ekonomického oživení.

Podle některých ekonomů se Španělsko stalo obětí přehnaného fiskálního utahování, které bylo po finanční krizi vyžadováno ze strany evropských vůdců. Podle této teorie měla španělská vláda jít po prasknutí realitní bubliny a během globálního ekonomického útlumu cestou vyšších výdajů na infrastrukturu, aby zachránila tvorbu pracovních míst a podpořila celou ekonomiku. Zbytek eurozóny ale tuto zemi donutil k osekání vládních výdajů a tím došlo k prodloužení celé ekonomické agónie. Obnovená konkurenceschopnost Španělska stojí z tohoto pohledu jen na tom, jak nízko zůstaly španělské mzdy. Současný úspěch tak není důvodem k velké radosti. A pravdou je, že nezaměstnanost se v této zemi stále pohybuje nad 18 %.

Jsou ale i tací, kteří vývoj ve Španělsku považují za důkaz síly ekonomických reforem. Vláda totiž například ulehčila firmám propouštění zaměstnanců, což ale zároveň zvýšilo ochotu přijímat nové. Španělsko tak může sloužit za vzor Francii a prezidentu Macronovi, který by chtěl podobně změnit francouzský trh práce. Faktem pak každopádně je, že před deseti lety bylo Španělsko závislé na růstu taženém úvěrovým a realitním boomem, který skončil kolapsem ekonomiky i jejího bankovního systému. Dnes má aktivita ve stavebním sektoru ve srovnání s předkrizovým obdobím asi poloviční váhu v celé ekonomice, prudce naopak vzrostl podíl exportů.

Více než 17 % španělských exportů nyní tvoří výroba osobních a nákladních automobilů a náhradních dílů. Toto odvětví se stalo příkladem pro ostatní v tom, jak provést potřebné reformy a dosáhnout úspěchu. Platí to i o Seatu, jehož továrny jsou uprostřed pětiletého modernizačního procesu, který přinese 3,3 miliardy investic. Když management Seatu přesvědčoval vedení z VW, že se mu jeho investice vyplatí, argumentoval právě reformami trhu práce.