Jak nechat přes noc zmizet třetinu ekonomiky

Irští statistici před několika dny náhle oznámili, že irská ekonomika je ve skutečnosti o třetinu menší, než se dříve domnívali. To je poměrně velká korekce předchozích čísel, která toho říká hodně o statistice samotné, ale i o globalizaci, píše Bloomberg.

Nový odhad přitom přichází asi rok poté, co jsme se dozvěděli, že irská ekonomika v roce 2015 rostla o neuvěřitelných 26 %. Tyto anomálie mají ale jeden společný základ: Irsko je velmi malou ekonomikou a zároveň se mu daří přilákat velké zahraniční investice. A hlavně vedou k jedné důležité otázce: Co bychom vlastně měli považovat za součást hrubého domácího produktu?

Hrubý domácí produkt zahrnuje i domácí ekonomickou aktivitu mezinárodních společností. V globalizované ekonomice ale může být dost složité tuto domácí aktivitu definovat. V Irsku je konkrétně velkým problémem oblast nehmotných aktiv. Jejich tvorba a změna lokace jsou brány jako investice, které zvyšují HDP. Irský statistický úřad se ale snažil vytvořit lepší měřítko ekonomické aktivity, ze kterého by bylo jasné, jak ekonomická aktivita skutečně prospívá lidem. Výsledkem je určitá verze hrubého národního příjmu, podle kterého je ale ekonomika o třetinu menší, než ukazuje HDP.

Z určitého hlediska nemají podobné výpočty a odhady velký význam. Životní standard je dán výší cen a příjmů a ty se kvůli jiným výpočtům nezměnily. Růst produktu a ekonomická aktivita jsou ale také používány jako měřítko úspěšnosti vládní politiky a zdraví celého hospodářství. Evropská unie na jejich základě stanoví rozpočtové cíle, analytici hodnotí schopnost splácet dluhy, atd. Je zřejmé, že irský HDP je v tomto ohledu příliš zavádějící.

V jiných zemích není tento problém tak palčivý. Alespoň prozatím. Přítomnost velkých mezinárodních firem, jejich finanční transakce a jiné operace totiž mohou stále více ovlivňovat statistická čísla i v jiných zemích než v Irsku. Nejde o to, že by globalizace měla být kvůli tomu špatná a nadnárodní společnosti by měly přestat se svými operacemi. Je ale zřejmé, že povaha moderní ekonomiky se mění a s tím by se měly měnit i nástroje, kterými ji měříme a sledujeme.