Dolar hezky zpátky nad 1,3 za euro?

Mezinárodní měnový fond (IMF) zveřejnil v pátek letošní vydání své pravidelné publikace External Sector Report, v níž hodnotí sílu vybraných měn (česká koruna mezi nimi bohužel není), a to především podle rozsahu salda běžného účtu příslušné ekonomiky.

Celkovým letošním závěrem je, že deficity (signál příliš silné měny) se čím dál víc koncentrují u některých rozvinutých ekonomik (USA, Velká Británie), zatímco přebytky (signál příliš slabé měny) přetrvávají tam, kde jsme na ně zvyklí, tedy u Číny a Německa.

Například u eura IMF konstatuje, že je zhruba na rovnováze. Což ovšem značí, že konkrétně Německu by vzhledem k jeho výše zmíněným přebytkům slušel reálný kurz o zhruba 10-20 % silnější. Libra je podle propočtů IMF možná až o 15 % silnější, než by měla být mj. i kvůli nejistotě na téma obchodních vztahů s EU po brexitu.

Největší pozdvižení ovšem vzbudil verdikt IMF na téma amerického dolaru. Slovutná instituce totiž má dojem, že posílení dolaru v posledních letech bylo dáno nejen výhledem dřívějšího růstu sazeb, ale po listopadu 2016 taky očekáváním trumpovské fiskální expanze. Jenže ta se nedostavuje a možná ani nedostaví. Proto je dolar podle IMF nadhodnocený, a to možná až o 20 %.

Odhady rovnovážných kurzů jsou bez ohledu na použitou metodu vždy zatíženy velkou dávkou nejistoty, zejména v kratším období. A konkrétně odhady IMF můžeme chápat jako vodítko pro prognózu kurzu v řádu měsíců až let.

V pozadí je totiž předpoklad, že platební bilance dané země je kromě běžného účtu zhruba vyrovnaná; takže například záporné saldo běžného účtu, tedy větší nabídka domácí měny než její poptávka, bude tlačit na kurz směrem k oslabení, aby to saldo splasklo k nule.

Pokud bychom IMF vzali za slovo a zjištění o přílišné síle dolaru uplatnili konkrétně na euro, značilo by to, že dolar by měl zacouvat zpátky na úrovně nad 1,3 za jedno euro, kde jsme si ho zvykli vídat v letech 2013-2014 (viz graf níže).

Kurz dolaru k euru v posledních pěti letech

Zdroj: reuters.com

Jenže zrovna u dolaru nemusí výše popsaná logika „deficit běžného účtu bude tlačit na oslabení“ platit ani v řádu let: díky atraktivitě USD jako rezervní měny (tj. díky přebytku v části platební bilance USA pokrývající obchod s cennými papíry) žijí Američané s deficitem běžného účtu léta, jako by se nechumelilo.

Pro docela dlouhé období 1990-2015 toto americké zrcadlení běžného a finančního (v USA říkají často ještě postaru „kapitálového“) účtu hezky ukazuje následující graf.

Michal Skořepa