Rozbřesk: Astronomický dluh Řecku zůstává, mění se věřitelé a podmínky

Asi málokoho překvapí, že Řecko dostalo „na poslední chvíli“ balík peněz ze záchranného fondu a zřejmě i od MMF za úspěšné plnění reformního programu, aby mohlo dostát svým závazkům vůči věřitelům. Tentokrát se jedná o 8,5 mld. eur, na kterých se bude i tentokrát podílet MMF. Splatné dluhopisy tak tato země bude moci uhradit novými půjčkami a vše poběží dál, tak jako doposud. Astronomický dluh země tím zůstává, mění se pouze věřitelé a podmínky půjček. Opět se sníží zastoupení dluhopisů a krátkodobých poukázek, které se na státním dluhu podílely na konci března už jen necelými 22 %, a naopak vzroste váha institucionálních věřitelů, kterým tato země dluží už 233 miliard euro.

Tato operace však neznamená pouze vyplacení další části soukromých věřitelů a zřejmě i ECB, ale i další prodloužení splatnosti a zlepšení podmínek půjček. Už nyní přesahuje průměrná doba splatnosti dluhu 18 let (pro porovnání v ČR je to něco málo přes pět let). Přesto se asi nic nemění na faktu, že tento dluh je jen těžko splatitelný. Sice je rozložený až do roku 2059 a roční splátky s výjimkou roku 2019 nepřesahují 10 mld. eur, avšak při současné velikosti této ekonomiky nejde o částky až tak zanedbatelné. Při představě nulového úročení celého dluhu a po nastartování ekonomiky nelze ani tuto variantu zcela vyloučit, avšak byl by to jen těžko představitelný happy end. Těžko si lze totiž představit, že nějaká vláda každoročně věnuje skoro 10 % výdajů státu jen na splátky dluhu.

Řecký příběh tak ani zdaleka nekončí a bude se i nadále vracet při jednáních o dalších tranších půjček, dokud v roce 2019 nebudou splaceny téměř všechny státní dluhopisy. Do té doby může dojít k dohodě zemí EU o další restrukturalizaci, která by řecký dluh učinila udržitelným. Prozatím však bude tato jižní země pod disciplinárním dohledem a s omezeními, které budou bránit ekonomickému růstu a naopak podporovat expanzi šedé ekonomiky. Útěchou může Řecku být, že není v zadlužování samo. Zadlužení druhé nejzadluženější země – Itálie – se už blíží úrovni Řecka v roce 2010. Ale na rozdíl od Řecka má Itálie za zády ECB s jejím velkorysým QE.

Česká koruna a dluhopisy

Nic netrvá věčně, ani každodenní lámání rekordů na koruně. Poté, co česká měna otestovala post-exitová maxima, se včera přiblížila na dohled 26,30 EUR/CZK. Nakonec je tu přece jen docela velká zásoba spekulativního kapitálu, který si na korunu vsadil, a její posilování bude chtít zinkasovat. Ne každý musí mít tu trpělivost a možnost čekat na to, až se koruna dostane dále. Když k tomu připočteme rozběhlou dividendovou sezónu, tak je koruna zralá na kratší oddechový čas.

Výnosy na českých dluhopisech se ani včera nijak extra nehýbaly. Ministerstvo financí prodalo další kus tranší bondů splatných v roce 2028 a 2036, nicméně nevypadalo, že by se o něj investoři zrovna poprali. Likvidity je na trhu sice dost, ale nejspíše vyčkává na lepší zajímavější výnosy. 

EURUSD + zahraniční FX

Mezi měnami se včera dařilo dolaru a libře. Za tímto vývojem stojí jestřábí postoje centrálních bank. Americký Fed včera potvrdil, že chce zvyšovat sazby podle předchozího plánu a do toho utahovat podmínky i kvantitativně skrze svou bilanci. Stejným směrem překvapila i Bank of England, kde se nečekaně našly hned tři hlasy pro vyšší sazby a rétorika se posunula jednoznačně jestřábím směrem. 

Jestřábí rozhodnutí Fedu a Bank of England budou zřejmě i nadále podporovat dolar a libru v měnových párech s eurem (a potažmo i korunou). Na druhé straně jestřábí postoj Fedu a BoE nebude svědčit emerging markets, což se může týkat zejména zlotého, kde růst úrokových sazeb ve světě může způsobit odliv portfolio investic na trhu dluhopisů, kde v nemalém měřítku operují nerezidenti. 

Ropa

Cena ropy Brent zůstává po středečním propadu v blízkosti 47 USD/barel. 

Dnes trh sleduje především data o aktivitě amerických producentů. Lze očekávat její další růst, neboť reaguje na vývoj cen se zpožděním. Připomeňme, že produkce ropy v USA by měla v příštím roce překonat 10 miliónů barelů denně, což značně ohrožuje současné plány OPECu na konec omezování produkce ropy v březnu 2018.