Evropa hodlá být i nadále baštou socialismu?

Tradiční socialistické strany sice v Evropě ztratily část svých pozic, ale Evropská unie i tak nadále zůstává baštou socialismu, kde se věří na silná práva zaměstnanců uplatňovaná na úkor firem. Alespoň to tak vypadá z posledního kroku Evropské komise, která před několika dny zveřejnila konečnou verzi dokumentu jménem Evropský pilíř sociálních práv, píše komentátor Bloombergu Leonid Bershidsky.

Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker si je dobře vědom, že Evropská unie se potácí mezi řadou problémů, a snaží se najít nějaký pevný bod, od kterého by se dalo odrazit dál. Evropa sama sebe dlouhodobě považuje za výjimečnou právě v sociální oblasti. V oblasti daní, pevné sociální sítě, silně regulovaného trhu práce a dalších se liší jak od USA, tak od rozvíjejících se ekonomik v Asii a Latinské Americe. Její přístup bývá považován za brzdu ekonomického růstu, ovšem zmíněný dokument ukazuje, že odklon od dosavadní strategie nepřijde. Naopak.

Nová deklarace pracuje s 20 základními principy, které zahrnují i ochranu před okamžitým propuštěním ze zaměstnání, mateřskou dovolenou a flexibilní pracovní režim pro muže i ženy s dětmi. Dokonce tu najdeme i odstavec, který vypadá jako schvalování základního příjmu. Tento příjem je testován ve Finsku a ve druhé polovině tohoto roku tomu tak bude také v Nizozemí. Tento základní příjem by měli pobírat všichni, kteří potřebují dosáhnout na přijatelný životní standard, a měl by být kombinován s nástroji, které by měly motivovat k návratu na trh práce. Dříve se hovořilo jen o „sociální podpoře“ chudých, nyní už je ale v Evropě zmiňován tento „minimální příjem, který by měl bránit chudobě lidí, kteří nemají nárok na sociální dávky a kteří bojují s bídou a jsou vyloučeni ze společnosti“.

Dokument hovoří o tom, že zaměstnanci by měli mít právo na práci z domova, změnu plného úvazku na úvazek částečný a další flexibilní změny v pracovním úvazku. Podobné návrhy jsou špatnou zprávou pro moderní společnosti jako Uber, které chtějí se svými lidmi jednat jako s dodavateli a ne jako se zaměstnanci. Evropská komise totiž mimo jiné požaduje, aby bylo se všemi zaměstnanci jednáno stejně a všichni měli přístup k sociálním výhodám a vzdělávání bez ohledu na to, jaký typ smlouvy je váže s jejich zaměstnavatelem. Dokument sice hovoří o nových typech zaměstnání, zároveň ale hrozí dodatečným zdaněním a pokutami, pokud bude docházet k ohrožování určitých skupin zaměstnanců. V některých zemích EU již podobné nástroje fungují – například v Rakousku může být firma potrestána v případě, že propustí zaměstnance staršího 50 let, který pro ni pracoval více než 10 let.

Sociální pilíř je ve skutečnosti jen souborem doporučení a nejde o závazná pravidla tak, jak by si přály odbory a někteří aktivisté. Je z něj ovšem jasně cítit převažující postoj v evropských zemích. I pravicovější vlády, které najdeme například ve Španělsku či Německu, podporují takovou míru ochrany zaměstnanců a sociální podpory, která by byla v USA považována za extrémní a kterou prosazují jen lidé jako Bernie Sanders.

Juncker chtěl popsat konsenzus toho, co znamená život v Evropě. Některé zájmové skupiny se postavily proti izolovaným bodům, jako například korporátní lobbisté z BusinessEurope, kteří nesouhlasí s rozšířením mateřské dovolené. Nicméně obecná ideologie, která staví kvalitu života před ekonomický růst, zpochybňována není. Velká Británie chce odchodem z EU získat konkurenční výhodu, současná vláda v USA není nakloněna sociálním projektům a výše uvedené tak znamená, že propast mezi Evropou a velkou částí zbytku světa se bude v této oblasti ještě více prohlubovat.