Inflace a ČNB - čekání na kroky ECB

Včera vyšla data české inflace za březen. Meziměsíčně došlo ke stagnaci cenové hladiny (0,0% m/m). Meziroční inflace se mírně zvýšila z únorových 2,5% na 2,6%. V naší krátkodobé prognóza jsme čekali mírný meziměsíční pokles (-0,1% m/m). Rozdíl skutečných dat oproti nám byl ve vyšším než očekávaném zvýšení cen alkoholických nápojů a tabáku. Příběh nicméně zůstává stejný.

Inflaci v ČR táhnou nahoru ceny potravin a nápojů, ceny pohonných hmot, silná domácí poptávka a růst mzdových nákladů. A tento vývoj bude ještě nějakou dobu pokračovat. V následujících měsících se meziroční inflace ještě mírně zvýší, když korekce v cenách některých potravin (především zeleniny) bude více než vyvážena růstem domácích inflačních tlaků. Na podzim by tak meziroční inflace mohla dosáhnout zhruba 2,8%.

Na přelomu letošního a příštího roku inflace v ČR zpomalí a vrátí se na zhruba 2%. To bude dáno především vypadnutím kladných příspěvků spojených s růstem cen potravin z loňského prosince a letošního ledna z meziroční inflace. Pro první polovinu příštího roku čekáme zhruba stabilní výhled inflace. V druhé polovině příštího roku se začnou inflační tlaky opět pozvolna zvyšovat spolu s tím, jak se zvýší inflační tlaky v eurozóně.

Co na to ČNB?

Jiří Rusnok včera řekl, že ČNB by mohla zvýšit sazby na konci letošního či na začátku příštího roku s tím, že klíčový bude vývoj domácí poptávky, která bude ovlivňovat inflační tlaky. My si myslíme, že ČNB by to mohla udělat spíše až později s tím, že to ale bude výrazně záležet na vývoji ekonomické aktivity v eurozóně a politice ECB. Proto náš základní scénář počítá s růstem sazeb až ve druhé polovině příštího roku spolu s tím, jak se dle nás zvýší inflační tlaky v eurozóně.

Rizika jsou dle nás ale, a to už tu dlouho nebylo, vychýlená směrem k dřívějšímu zvýšení sazeb. A to zhruba na dobu, o níž mluvil guvernér Rusnok. Ale spouštěcí mechanismus takovéhoto scénáře vidíme spíše v zahraniční než v domácích inflačních tlacích. Pokud by se oživila ekonomika eurozóny výrazněji a ECB by se začala dříve vracet k normalizaci své politiky (pro začátek například růstem depozitní sazby do menšího záporu), byl by to signál pro ČNB, že by také měla začít utahovat svou měnovou politiku.

ČNB to pravděpodobně nerada slyší, ale její politika je výrazně ovlivněná tím, co se děje v eurozóně. Pokud by byl ekonomický vývoj v EMU i nadále utlumený, politika ECB uvolněná a ČNB by i přesto zvýšila sazby, dočkáme se růstu úrokového diferenciálu, posílení kurzu koruny k euru (byť to může být v daném čase tlumeno spekulanty), negativnímu vlivu silnějšího kurzu na export, pak na trh práce, poté na domácí poptávku a nakonec na inflaci. Jinými slovy, pokud by se opravdu nějak závratně nerozjela inflace v ČR, a zatím tomu dle nás nic nenasvědčuje, ČNB potřebuje počkat na inflační tlaky z EMU a utažení politiky ECB jako signál pro zvýšení sazeb.

Jiří Polanský