Zvířecí pudy utržené ze řetězu

Konec minulého roku přinesl u řady finančních a ekonomických grafů prudký výstřel směrem nahoru. Týká se to i různých indikátorů sentimentu ve vyspělých ekonomikách. Vývoj sentimentu mezi majiteli menších firem v USA ukazuje, že ani jim se nával optimismu nevyhnul. A nejde o žádnou tuctovou změnu, naopak.

Od roku 1974 přišlo jen několik málo podobných skoků k lepší náladě:

Investor Ed Yardeni poukazuje na to, že tento průzkum nálady je prováděn mezi obvykle hodně konzervativně uvažujícími majiteli firem, kteří obecně nemají v lásce vládu a vládní sektoru. Za největší problémy, kterým jejich firmy čelí, obvykle považují regulaci a daně. Pokud tedy uvěřili všem slibům nového amerického prezidenta, není divu, že po jeho volebním vítězství se jejich nálada prudce zlepšila. A nehovoříme o žádné zanedbatelné části ekonomiky.

Zvířecí pudy…

Uvedené v podstatě nehovoří o ničem jiném, než o vývoji keynesových „animal spirits“. Ty je podle mne nejlepší překládat jako zvířecí pudy, které dřímou v každém z nás, jsou značně nepredikovatelné a ovlivňuje je řada těžko uchopitelných faktorů.  Není proto divu, že dělají velký chaos v ekonomické teorii, ve snaze predikovat další vývoj a podobně.

Čtenář si například může vzpomenout na velkou ságu fiskálního utahování v Evropě. Někteří zastánci pokrizové fiskální kontrakce poměrně vehementně argumentovali tím, že fiskální utažení, jehož cílem je konsolidace veřejných financí v zemích postižených dluhovou krizí, ekonomice jednoznačně pomůže. Mělo totiž dojít k tomu, že výhled na zlepšení stavu veřejných financí zlepší náladu a důvěru podnikatelského sektoru. A jeho nákupní a investiční optimismus více než vyváží negativní dopad nižších vládních výdajů/nižších daní. Netvrdím, že Evropa měla reálně výrazně jinou cestu, než pokus o fiskální konsolidaci, ale popsaná teorie o prudké vlně optimismu se ukázala být pohádkou. Stejně jako některé jiné pohádky potvrzuje, že s odhadem vývoje a dopadu našich zvířecích pudů se musí hodně opatrně.

..a kozel zahradníkem

V posledních týdnech jsem tu několikrát zmiňoval, že ohledně pozitivního vlivu nové americké vlády na americkou a potažmo i globální ekonomiku mám velké pochyby. Pokud bych měl svůj pohled stlačit do velmi krátké definice, tak mi není jasné, jak by se z kozla mohl stát dobrý zahradník. Mýlit se mohu ve dvou základních případech: Dobrý zahradník se z něj skutečně stane, což je vždy možné a bylo by to nejlepší „řešení“. Podle útržkovitých zpráv to ale na takový vývoj zatím nevypadá. Nebo zahrada rozkvete ne díky, ale navzdory jeho hospodaření. Jak by k tomuto druhému scénáři mohlo dojít? 

Domácnosti a firmy by uvěřily, že kozel je zahradníkem skutečně dobrým bez ohledu na jeho skutečné schopnosti a začaly by tomu přizpůsobovat své chování. Sebenaplňujícím se proroctvím by pak zahrada sama vzkvétala (kozlu navzdory). Jinak řečeno, navzdory špatné ekonomické a celkové politice by zvířecí pudy založené více na přáních než na realitě zajistili kýžený výsledek. Doposud tímto směrem určitě působí a propast mezi přáními a realitou se podle mne stále spíše rozšiřuje. Uvidíme, co nakonec povolí.

(Foto: Pixabay)