Blížící se italské referendum dělá vrásky na čelech evropských investorů

Evropa se musí připravit na řadu blížících se překážek. Na první prosincový týden je kupříkladu plánováno italské referendum ohledně navrhovaných ústavních změn. Jejich strůjce Mateo Renzi, možná poněkud neprozřetelně, svázal výsledek referenda se svým setrváním ve funkci premiéra vlády. V případě, že by tedy občané většinově řekli „ne“ na jeho návrhy, s největší pravděpodobností by podal demisi. Již tak destabilizovanou zemi (připomeňme vše jen ne pevný bankovní sektor) by takový scénář pravděpodobně ještě více nalomil. Obavy o udržitelnosti dluhu, které osoba Renziho alespoň částečně rozháněla, by narostly a dost možná by došlo ke zhoršení kreditního hodnocení od ratingové agentury DBRS. Ta je poslední agenturou z čtveřice, kterou ECB sleduje, s „áčkovým“ hodnocením italského státního dluhu. Pokud by Itálie ztratila její přívětivé hodnocení, narostl by tzv. „haircut“, tedy procento z ceny, o níž se snižuje hodnota kolaterálu. Tzn. pro instituce, které ručí za prostředky získané od ECB zástavou v podobě italských státních dluhopisů, by se zvýšily náklady. I proto výnosy italských státních dluhopisů aktuálně míří vzhůru.