Svět investic postavený na hlavu: Mladí se bojí více než staří

Mladí lidé mají pocit, že je investování příliš rizikové, a proto mají tendenci držet mnohem více hotovosti než starší generace. Na rozdíl od ní přitom mají na své straně jedno z nejcennějších aktiv - čas.

Právě čas je největším "přítelem" složeného úročení, jehož síla se projevuje v dlouhých časových horizontech. Složené úročení dokáže udělat i z průměrně výnosného aktiva (průměrně neznamená špatně) v dlouhodobém horizontu zajímavou investici. Další výhodou dlouhého horizontu je omezení vlivu volatility u rizikovějších nástrojů.

O tyto výhody se mladí lidé, kteří mají dostatek času na spoření na důchod, mnohdy připravují. Průzkum BlackRock Global Investor Pulse Survey ukázal, že téměř polovina zástupců nejmladší generace si myslí, že investování je příliš rizikové. U takzvané "silent generation" (lidé narozeni mezi lety 1920 a 1940) je to přitom pouze třetina.

I rozdíl mezi 30letým a 40letým investičním horizontem (i když jsou oba velmi dlouhé) může v konečném součtu znamenat dvojnásobek naspořených peněz ve prospěch toho delšího (celkový výnos při 10 000 investovaných jednotek ročně 1 870 480 oproti 919 892).

Když dnes mladí lidé drží 70 % investovatelných peněz v hotovosti bez toho, aby plánovali nákup nemovitosti (nebo v USA také splacení studentské půjčky, což nemusí být malá suma), je jejich rozhodnutí nelogické a špatné.

Otázkou je, proč se mladí lidé bojí investovat. Může to být dáno tím, že výsledky rizikových nástrojů, jako jsou akcie nebo komodity, nejsou v posledních letech tak slavné, jak bývaly, a nejistota je všudypřítomná. Problémem je také fakt, že selhávají i konzervativní strategie, na které se v minulosti mohli investoři často spolehnout.

Jedním z možných důvodů je možná to, že mladí lidé upřednostňují spotřebu a "užívání si života" před myšlenkami na důchod, který je pro ně ještě daleko. Začít si spořit na důchod v padesáti je ale většinou pozdě, protože třeba ani 20letý investiční horizont někdy dokáže znamenat celkovou ztrátu. No a spoléhat se na stát nebo štěstí, to už vůbec není dobrý nápad.