Dienstbier: Když se někdo snaží, dluhy by se mu měly odpustit

U institutu oddlužení se počítá se zrušením 30procentní hranice. Proč jste k tomu přistoupili?

Prolomení této hranice jsme dlouhodobě požadovali. Změna by měla spočívat hlavně v tom, že se v rámci oddlužení nebude jako nepřekonatelná podmínka požadovat to, aby dlužník byl schopen uhradit 30 procent svých nezajištěných pohledávek. Může ale za určitých okolností postačit, když uhradí méně.

Nepovede to ale k nezodpovědnosti vůči vlastní ekonomické situaci? Nebudou toho lidi využívat? Často se v tomto kontextu mluví o tzv. morálním hazardu.

Člověk oddlužení nedostane zadarmo. Dlužník bude muset vyvinout dostatečné úsilí, aby se oddlužil. Měl by udělat všechno pro to, aby své dluhy uhradil v maximální možné míře. Aby věřitelé dostali své peníze zpět a je nerozhodné, jestli to ve finále bude 90 nebo 15 procent jeho dluhu. Musí tam být to úsilí.

Co si pod tím konkrétně představit?

Znamená to sehnat si práci, nevynechat jakoukoli příležitost výdělku. Dlužník by nemohl například odmítnout dědictví nebo dar, ze kterého by pohledávky věřitelů mohly být uspokojeny. Zároveň se prodlužuje hraniční doba z pěti na sedm let, což je cena pro dlužníka, že dostane šanci se oddlužit, i když není schopen uhradit ani těch 30 procent nezajištěných pohledávek věřitelů.

Takže tím zvýhodníte dlužníka oproti bankovním institucím?

Může to být ekonomicky výhodné pro všechny, kterých se to dotýká. Je tady obrovské množství lidí, kteří jsou zadluženi takovým způsobem, že své dluhy nikdy v životě nemohu splatit ani dosáhnout na institut oddlužení. Zcela je to vylučuje ze společnosti. Nemohou pracovat, nepřijmou legální práci, raději zůstávají na černém trhu. Nemají šanci získat normální bydlení, protože jim nikdo nepřipojí ani elektrický proud. Brání to jakémukoli sociálnímu vzestupu daného člověka.

...

Celý rozhovor na: http://echo24.cz/a/waf2V/kdyz-se-nekdo-snazi-dluhy-by-se-mu-mely-odpustit-rika-dienstbier