Na ropě bylo včera živo

Na ropném trhu bylo včera živo. Cena ropy zamířila (přechodně) prudce vzhůru poté, co Rusko a Saudská Arábie přislíbily zájem na koordinovaném postupu při řízení produkčních kapacit. Omezení těžby by urychlilo proces sbližování nabídkové a poptávkové strany s adekvátním posunem v ceně samotné komodity. Vystávají nicméně minimálně dvě otázky. Prvně je to obava o faktické nalezení shody mezi členy OPEC. Sdružení slovně na podporu cen ropy intervenovalo již několikrát, nicméně vždy bez reálných kroků na omezení těžby. Shoda se totiž hledá poměrně těžce, a to s ohledem na lokální zájmy jednotlivých vlád. Zejména tendence Íránu navyšovat produkci může představovat překážku pro nalezení shody. Írán v minulosti vyhlásil touhu navýšit své produkční kapacity na úroveň před uvalením sankcí, což je hladina, které ještě dosaženo nebylo. V úvahu by přicházela speciální výjimka pro íránskou stranu, kterou ostatně za možné řešení považuje také ruský prezident Vladimir Putin.

Pomyslný klacek pod nohy nicméně může hodit Saudská Arábie, která obdobnou variantu odmítla na dubnovém setkání. I proto ropa své nabyté zisky dlouho neudržela. Druhou otázkou je, jak velkých produkčních limitů se případně můžeme dočkat. A to zejména s přihlédnutím k možnému zapojení břidlicových těžebních kapacit v USA. Jejich mezní náklady těžby se podle odhadů pohybují v průměru okolo 50 USD a dále klesají se zvyšující se kvalitou technologií. S ohledem na vyšší flexibilitu celé řady vrtů (jejich znovuzapojení je poměrně rychlé a nenákladné) by tak případné zmražení těžby OPEC mohlo být vyvažováno rostoucími (respektive meziročně spíše méně klesajícími) dodávkami ropy z USA. Rizikem pro cenu ropy je pak nadále zpomalení globální ekonomiky a případné utlumení poptávky z Číny. Ta je významně ovlivněna naskladňováním do strategických rezerv, které jen stěží bude trvat věčně.

Jan Šumbera, analytik