NGA sítě: Legislativní rada vlády cupuje Mládkův zákon o budování sítí

Obavy ICT sektoru, že je klíčový zákon o opatřeních ke snížení nákladů na budování vysokorychlostních sítí elektronických komunikací šit horkou jehlou a neodpovídá příslušné evropské směrnici, se naplňují.

Potvrzují to totiž závěry hned tří komisí Legislativní rady vlády (LRV), které má Ekonomický deník k dispozici. Ekonomický deník již informoval o stanovisku komise LRV pro RIA, která konstatovala, že „předložené hodnocení dopadů regulace nesplňuje požadavky na zpracování hodnocení dopadů regulace ve smyslu Obecných zásad schválených vládou ČR“. Nyní se k odmítnutí, respektive k zásadnímu přepracování zákona v základních parametrech zákona, tedy ne pouze v drobných úpravách legislativní povahy, přihlásily i další komise LRV: komise pro správní právo a komise pro finanční právo. 

Komise LRV pro správní právo rozporuje hned několik klíčových ustanovení zákona. A to hned od prvních jeho paragrafů. Nelíbí se jí například hned první, definiční ustanovení, čeho se vlastně zákon týká. V návrhu totiž stojí, že „upravuje pravidla zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací, při využití stávající fyzické infrastruktury“. Právě termín „stávající“ podle ní neodpovídá příslušné evropské směrnici, neboť „budí dojem jakéhosi přechodného ustanovení, tedy že se má navrhovaná úprava vztahovat jen na dosud (do účinnosti zákona) existující infrastrukturu“.

Komise také spatřuje rozpor mezi důvodovou zprávou k zákonu, kde se uvádí, že působnost tohoto zákona se nevztahuje na sítě Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra a bezpečnostních sborů České republiky, což ale neodpovídá znění zákona. Z něhož totiž vyplývá, že se na ně nevztahují pouze povinnosti, ale oprávnění zřejmě ano. „Není jasné, jaký je skutečný záměr a zda má platit to, co je v důvodové zprávě nebo to, co je v textu návrhu, měly by ale spolu být v souladu“, konstatuje ve svém stanovisku komise. Shodný názor zastává i jiná komise LRV, totiž komise LRV pro finanční právo. Ta navrhuje dokonce celé toto ustanovení zákona vypustit, „neboť nejde o předmět úpravy a např. § 3 stanoví Ministerstvu vnitra řadu povinností, takže nelze konstatovat, že MV je z povinností stanovených tímto zákonem vyňato“.

Další problém spatřuje komise pro správní právo LRV, ale i komise pro finanční právo, v roli Ministerstva vnitra (MV), které má dvojjedinou roli: rozhodovat spory podle tohoto zákona, ale zároveň má být jeho subjektem, oprávněnou osobou. „Podle čl. 10 odst. 2 směrnice 2014/61/EU má být vnitrostátní orgán pro řešení sporů právně samostatný a funkčně nezávislý na kterémkoliv provozovateli sítě. Zařazení MV mezi oprávněné osoby podle navrhovaného zákon se zdá být s touto nezávislostí v rozporu“, upozorňuje komise pro správní právo LRV.

Další zásadní definiční problém spatřuje komise pro správní právo LRV v tom, že z pohledu soukromoprávních vztahů není vůbec jasné, co se rozumí termínem „přístup k fyzické infrastruktuře pro účely budování prvků vysokorychlostních sítí elektronických komunikací“. Tedy co všechno musí provozovatel, resp. vlastník infrastruktury umožnit tomu, kdo bude chtít budovat prvky vysokorychlostních sítí elektronických komunikací.  Jde o to, že předkladatel, tedy MPO, podle komise pomíjí fakt, že navrhovaný zákon omezuje vlastnické právo vlastníka ve prospěch budování prvků vysokorychlostních sítí elektronických komunikací a není uvedeno, jak ho omezuje. „Je třeba vymezit, jaký zákonný obsah bude mít právo přístupu k fyzické infrastruktuře pro účely budování prvků vysokorychlostních sítí elektronických komunikací, tedy čeho se může oprávněná osoba vůči povinné domáhat a co případně může správní orgán povinné osobě uložit ve sporném řízení, pokud nedojde k dohodě“, kritizuje návrh zákona komise. Komise pro finanční právo LRV z těchto důvodů dokonce navrhla zcela nové znění příslušných ustanovení zákona.

Komise LRV pro správní právo také nesouhlasí s navrženou úpravou poskytování informací ze strany MV, respektive JIMu. A to v případě, že to rozhodne o neposkytnutí informace z důvodu zájmu bezpečnosti a integrity sítí, bezpečnosti státu, veřejného zdraví nebo bezpečnosti, anebo obchodního tajemství nebo když žadatel nedoloží oprávněnost rozsahu požadovaných informací pro svůj plánovaný projekt výstavby vysokorychlostních sítí elektronických komunikací. Podle názoru komise je totiž nutné doplnit, jakým způsobem MV neposkytne požadované informace tak, aby měl žadatel možnost procesní obrany. Komise také požaduje doplnit, jak má žadatel přesně dokládat „oprávněnost rozsahu požadovaných informací“.

Za zcela nesrozumitelný považuje komise ustanovení zákona o provedení průzkumu. Jedná se o situaci, kdy žadatel potřebuje zjistit stav stávající infrastruktury a pro tyto účely musí v místě provést průzkum. Zákon stanoví, že součástí žádosti o provedení takového průzkumu musí být návrh smlouvy, ve které jsou zejména specifikovány dotčené prvky fyzické infrastruktury v souvislosti s budováním vysokorychlostních sítí elektronických komunikací, způsob, termín a cena provedení průzkumu prvků fyzické infrastruktury. Takový průzkum pak má povinná osoba podle zákona umožnit do jednoho měsíce od data obdržení písemné žádosti za spravedlivých, přiměřených a nediskriminačních podmínek, přičemž žadatel je povinen uhradit tzv. odůvodněné náklady. „Kdo si má obstarat souhlas vlastníka s průzkumem? Povinná osoba nebo oprávněná osoba? A o jakého vlastníka jde? Mluví se o vlastníku dotčené nemovitosti, ale na konci věty se mluví o ‚konkrétních prvcích jeho fyzické infrastruktury‘ – jde tedy o osobu, která je současně vlastníkem nemovitosti i fyzické infrastruktury? A co když není?“, stojí doslovně ve stanovisku komise. Ta také poukazuje na to, že není jasný vztah mezi cenou průzkumu a těmito náklady, které se mají hradit přímo ze zákona. Stejně tak není jasné, zda podle zákona bude mít nárok na úhradu nákladů vlastník nemovitosti, pokud nebude tzv. povinnou osobou.

Obě již zmíněné komise LRV pak v mnoha případech kritizují neprovázanost návrhu zákona s platnými procesními předpisy a správním právem. Je tedy otázkou, zda návrh zákona v takové podobě, kdy nejsou jasné ani základní pojmy, a – co se týče provázanosti na další právní normy – poukazují vládní legislativci na, jemně řečeno, legislativní chaos, bude možné vůbec předložit vládě.

-red-