Víkendář: Jak se postavit Rusku

Estonci budují na hranicích s Ruskem 2,5 metru vysoký plot, pro střežení této hranice budou využívat i senzory, drony a radary. Plán na postavení podobného plotu oznámilo také Lotyšsko a posílit ochranu hranic s Ruskem hodlá rovněž Polsko. Ukrajina pak hovoří o stavbě zdi, která by ji měla od Ruska oddělovat. Začala nová éra politiky containmentu, neboli snah o zadržování. Státy, které sousedí s Ruskem, se totiž obávají toho, že i do jejich země přijdou zelení mužíci a začnou nikým nevyhlášenou hybridní válku.

Pro obnovení strategie containmentu vůči Rusku volá řada lidí. Patří mezi ně například James Goldgeier ze School of International Service na American University. Ten se domnívá, že containment je „nezbytnou reakcí na ruskou agresi“. Byla by ale taková reakce účinná? Každopádně se zdá, že NATO se tímto směrem skutečně pohybuje. Svědčí o tom budování nových vojenských základen v baltských zemích, Polsku a Rumunsku či vytváření sil rychlého zásahu.

Mezi Sovětským svazem a dnešním Ruskem existuje významný rozdíl. Rusko je totiž v podstatě zločineckým syndikátem, který se schovává za stát. Rusko je ale také hluboce integrováno do globální ekonomiky. Během studené války byl svět rozdělen a obě strany konfliktu byly hermeticky uzavřeny. Dnešní konflikt se odehrává v prostředí, kdy je Rusko začleněno do západních systémů. A Rusko také není ideologickou mocností, která se s využitím své vojenské síly snaží o získání globální dominance.

Putin a jeho blízcí využívají k udržení své moci a získání bohatství korupci. James Greene ve své analýze z roku 2012 píše mimo jiné o systémech korupce, které propojují Rusko s bývalými zeměmi Sovětského svazu i mimo ně. Moskva využívá „stínových“ energetických dohod, financuje extrémistické politické strany v Evropě, zakládá firmy, které nemají jiný cíl než pomáhat šíření ruského vlivu. Rusko tím získává přístup k západním vládám a zároveň zvyšuje náklady, které by Západ realizoval v případě konfliktu. Kreml efektivně využil globalizaci ke svým vlastním zájmům.

Pokud má v takovém prostředí fungovat politika containmentu, musí být nejdříve omezen skrytý vliv, který má zkorumpovaný ruský stát v zahraničí. Jinak řečeno, frontová linie není na hranicích s Ruskem. Rozdělená Ukrajina je v tomto smyslu tím samým, čím bylo dříve rozdělené Německo. Měla by jí tedy být poskytnuta finanční, politická a vojenská pomoc. Containment ale musí jít ještě dál. Musí jít proti tomu, že Rusko využívá a zneužívá dynamiku a transparentnost západních ekonomik.

K nutným krokům už částečně došlo, když byl omezen přístup Ruska k financím ze západních bank. K tomu se ale musí přidat zkoumání pochybných firem a struktur, které Rusko na Západě vytvořilo. Jejich cílem je praní špinavých peněz a získání vlivu. Na transparentnosti ale musí získat také třeba takový londýnský trh realit. Omezena musí být i schopnost Ruska využívat k prosazení svých zájmů oblast energetiky. Platí to zejména v oblasti zemního plynu a vůči Gazpromu musí být nekompromisně využívána antimonopolní legislativa.

Klíčovou zbraní je pak omezení přístupu Ruska do systému SWIFT. Ten zajišťuje bezpečné finanční transakce po celém světě. Zločinecké syndikáty potřebují ke svému životu jednu klíčovou věc: Zdravou a na zákonech fungující ekonomiku, na které by parazitovaly. Pokud Putinovi a jeho blízkým přístup k takové ekonomice odřízneme, bude to významný krok k jejich usměrnění.
Autorem je Brian Whitmore.

Zdroj: The Atlantic