Kam by Trump posunul Spojené státy? Možná k socialismu.

Existuje řada důvodů, proč je Donald Trump pro některé republikánské voliče tak atraktivní. Je úspěšný, hovoří přímo, a není politikem, což je velkou předností v době, kdy jsou politici tak nepopulární. A také má hezké volební heslo, které tvrdí, že z USA opět udělá výjimečnou zemi. Řada voličů se totiž domnívá, že USA mají ty nejlepší dny za sebou a Trump je podle nich tím, kdo dá zemi zase do pořádku. Trump tak mimo jiné začal prodávat oblečení se svými volebními hesly a zdá se, že prodeje jdou velmi dobře.

Podle některých názorů jsou zoufalí zejména bílí Američané ve věku pod třicet let, či naopak ti, kteří se blíží důchodovému věku. Ti už se vzdali naděje na svůj „americký sen“. Trump jim slibuje, že jejich země jim bude opět poskytovat obrovské příležitosti. Důležité je zde ono slovu „opět“, protože vyvolává otázku, které období by Trump chtěl kopírovat. Hranice „zlatého věku Spojených států“ jsou celkem jasné na jeho začátku. O jeho konci to ale neplatí. Všichni se shodují, že vše začalo poté, co se američtí vojáci vrátili z druhé světové války. Kdy ale zlaté časy skončily, to jasné skutečně není.

Ekonom Joe Stiglitz hovořil před nedávnem na stránkách časopisu Politico o tom, že zlatý věk USA skončil v roce 1980. Do té doby se totiž lepšil životní standard bohatých lidí i střední třídy. Jiní se domnívají, že konec přišel už s ekonomickým kolapsem v roce 1971. Každopádně ale můžeme za zlatý věk určitě považovat padesátá léta, protože ta doprovázel všeobecný optimismus, mír a prudké zlepšení životního standardu. Spojené státy v té době dosahovaly nejvyššího produktu na hlavu na světě, v roce 1973 se posunuly na druhé místo. Byl dostatek pracovních míst, když se objevila vyšší nezaměstnanost, netrvala delší dobu. Bydlení bylo dostupné, paliva levná. Pokud byly Spojené státy mimořádně úspěšné, bylo to v padesátých letech.

Problém spočívá v tom, že Trumpovi voliči by si návrat do padesátých let asi nepřáli. Důvodem není tehdejší rasová diskriminace či utlačování minorit. Jak totiž upozorňuje Stiglitz, toto období bylo charakteristické tím, že vzpomínky na válku vytvářely ve společnosti velkou míru solidarity a vláda se snažila o udržení rovných podmínek pro všechny. Jinak řečeno, vládní sektor byl velký. Velkou moc měly i odbory, ve kterých byla celá jedna třetina pracujících lidí. To znamená, že téměř v každé rodině byl někdo v odborech. K tomu všemu musíme přidat daně. Podle některých odhadů dosahovala efektivní sazba u příjmů nejbohatších vrstev společnosti v padesátých letech neuvěřitelných 70 %. Možná, že by republikánští voliči ještě měli popřemýšlet o tom, kdo je pro ně tím nejlepším kandidátem.

Autorkou je Ester Bloom.

Zdroj: The Atlantic