Emil Kolben: Český Tesla s Davidovou hvězdou

Zatímco František Křižík je všeobecně znám jako jeden z nejvýznamnějších českých vynálezců, ing. Emila Kolbena běžná populace spojuje nanejvýš „kolbenkou“ a ČKD ­ – pokud vůbec s něčím. 

Je to přinejmenším nespravedlivé, protože jak z technického, tak i podnikatelského úhlu pohledu byl na vyšší úrovni než Křižík a jeho továrny přinejmenším stejně významné jako Baťovo impérium. Emilu Kolbenovi však v české společnosti uškodil kosmopolitismus, židovský původ a v neposlední řadě i světový úspěch.

Na přelomu 19. a 20. století hýbal elektrotechnickým světem spor, zda je lepší a bezpečnější stejnosměrný nebo střídavý proud. Hlavními protagonisty se stal Thomas Alva Edison jako advokát stejnosměrného proudu a Nikola Tesla jako vynálezce a propagátor třífázového střídavého proudu. Spor se plnou silou přenesl i do českých poměrů, kde František Křižík zastával Edisonovo stanovisko (oba ostatně byli techničtí samouci přehlížející teorii), zatímco Emil Kolben neméně tvrdošíjně trval na střídavém proudu. Oproti Křižíkovi měl několik výhod: nejen že disponoval kvalitním technickým vzděláním, ale osobně se znal s Edisonem i Teslou.

Vývoj pak dal za pravdu Teslovi, protože stejnosměrný proud nešlo transformovat, ani jím účinně pohánět výkonné stroje. Spor podle toho dopadl i v Čechách ­ Kolben tu vybudoval podnikatelské impérium mezinárodního významu, zatímco Křižíka jeho lpění na chybném principu nakonec podnikatelsky zničilo.

Kolbenovy podniky měly nepřehlédnutelný podíl na prosperitě tzv. první republiky a z jejich slávy paradoxně žilo české strojírenství ještě dlouho i za komunistické vlády. Ale jejich budovatel měl být zapomenut.

Za oceánem

Emil Kolben se narodil 1. listopadu 1862 jako jedno z devíti dětí chudého stránčického domkáře židovského původu Joachima Kolbena. Navzdory tomu se mu podařilo vystudovat nejdříve vyšší reálné gymnázium na Malé Straně v Praze a roku 1887 zdárně ukončit i studium elektrotechniky a strojnictví na pražské německé technice. Jeho talentu si všiml zemský český výbor a udělil mu dvouleté Gerstnerovo stipendium umožňující studijní cesty do zahraničí. Roku 1877 tak začala mnohaletá odysea českého vynálezce, která se protáhla na celých patnáct let.

Kolben nejdříve poznával průmyslové podniky v Evropě, brzy ale i se svou manželkou Malvínou zamířil za oceán, kde žil guru všech tehdejších elektrotechniků ­ Thomas Alva Edison. Mladý český inženýr se nechal zaměstnat v jeho newyorské firmě Edison Machine Company, z níž později vyrostla slavná General Electric. Tam upoutal pozornost slavného vynálezce natolik, že jej povolal přímo do své vývojové laboratoře v New Jersey. Dotáhl to tu nakonec až na šéfinženýra a s Edisonem osobně spolupracoval.

Víc než Edison ho nakonec ale inspiroval jeho někdejší spolupracovník Nikola Tesla, který se s Edisonem později ve zlém rozešel. Kolben se s ním setkal roku 1889 při zkouškách Teslových třífázových motorů a geniální myšlenka ho nadchla natolik, že se od té doby stal jejím neúnavným propagátorem. Na rozdíl od Tesly ale ani po odchodu od Edison neztratil jeho přátelství, což mu později hodně pomohlo. Svět přece jen víc znal populárního a úspěšného „čaroděje z Menlo Parku“, než sice geniálního ale podivínského a dodnes ne zcela pochopeného Teslu.

Cesta domů z Ameriky nebyla nijak rychlá ­ až do roku 1896 ještě pracoval jako šéfinženýr dodnes významné švýcarské firmy Oerlikon. Ta tehdy ovšem ještě nevyráběla kanóny, ale třífázové motory a generátory, což byla Kolbenova hlavní doména.

Kolben versus Křižík

S elektromotory a generátory také Kolben po návratu domů rozjížděl vlastní podnikání. Jeho podnik Kolben a spol. začínal v pražských Vysočanech v jediné místnosti s pětadvaceti dělníky a jedním parním strojem, hlad podnikatelů po elektřině však firmu rychle hnal vzhůru. Předností v oněch průkopnických dobách bylo i to, že majitel v jedné osobě spojoval současně také konstruktéra a vynálezce. V neposlední řadě k rychlému vzestupu pomohly také americké zkušenosti: Kolben sám navrhoval organizaci výroby i dispozice provozů po vzoru firem, u nichž dřív pracoval.

Roku 1899 se firma mění na Elektrotechnickou akciovou společnost a strmý vzestup dál pokračuje. Kolben dodává nejen motory a generátory, ale také zařízení pro elektrárny, továrny, vodní díla a další podniky. Kromě vlastního podnikání Kolben investuje také do jiných firem, nebo se stává jejich podílníkem. Mezi tyto podniky patřila Pražská továrna na káble (pozdější Kablo Hostivař) a Pražská elektroinstalační společnost (pozdější Tesla Hloubětín).

V roce 1911 dokonce Edisonovi stojí za to svého starého přítele s tak odlišnými názory na elektrotechniku osobně navštívit. Ani pohled na nemilované třífázové stroje jejich vztah nenarušil, přestože Teslovi Edison jeho „herezi“ nikdy neodpustil.

Na malém českém hřišti se Kolben chtě nechtě musel utkat s Křižíkem. Stejně jako Edison a Tesla, i v tomto případě oba soupeři na svých principech tvrdošíjně lpěli. Jenže Křižíkovo pojetí elektrotechniky stačilo na obloukovky a slavnostní osvětlení, zatímco pro těžké strojírenství znamenalo přežitek minulosti. Křižík neustoupil ­ a prohrál. Nepomohlo mu ani okázalé vlastenectví a slavjanofilství, které zcestovalému Kolbenovi s americkou zkušeností pochopitelně připadalo směšné. V části české společnosti ovšem proto byl považován za kosmopolitu bez národního cítění. Proto si svého industriálního hrdinu raději našla v Křižíkovi, přestože jeho cesta byla slepá a skončila neúspěchem.

K přímému střetu došlo roku 1912, kdy se Kolben i Křižík zúčastnili soutěže o zakázku na strojní vybavení vodní elektrárny na pražské Štvanici. Zvítězila Kolbenova firma a s Křižíkem to od té doby začalo jít z kopce: stejnosměrný proud už investory nezajímal. Roku 1917 jeho zadlužený podnik převzala banka a Křižík prožil zbytek života v ústraní.

Od špendlíku po lokomotivy

První světová válka znamenala nucené vojenské dodávky, státní dohled a stagnaci, další problémy přišly s rozpadem Rakouska­Uherska a ztrátou zavedených trhů. Zdatný inženýr se ale nenechal zaskočit. Roku 1921 se jeho podnik spojil s Českomoravskou strojírnou za vzniku Českomoravské­Kolben a.s., o šest let později fúze pokračují přičleněním továrny Breitfeld- Daněk. Výsledkem je nakonec Českomoravská Kolben­Daněk, která je i dnes pod značkou ČKD známá po celém světě.

Emil Kolben stál v čele jako vrchní ředitel a místopředseda správní rady. I navzdory hospodářským krizím podnik po fúzi vzkvétal. Rozsah jeho aktivit byl takový, že výrazně ovlivňoval prosperitu a stabilitu celé meziválečné československé ekonomiky, navíc popularizoval tento stát všude, kam vyvážel. Podnik dodával nejen elektrické stroje, ale také celé elektrárenské komplexy, stejně jako domácí spotřebiče, lokomotivy, letecké motory, vojenské tahače a další zařízení. Heslo „vyrábíme všechno, od špendlíku po lokomotivy“ platilo téměř doslova. Závod měl tehdy 12 tisíc zaměstnanců. Firma měla klíčový podíl na tom, že tehdejší Československo bylo mezi průmyslově nejrozvinutějšími státy světa: prováděla elektrifikaci země, budovala dálková vedení elektrické energie, dodávala zařízení všem průmyslovým odvětvím.

Emil Kolben kromě toho ale nezanedbával ani vědeckou práci, publikoval v odborných časopisech a nikdy neztratil kontakt s technickým vývojem. Bohužel ho však předběhl vývoj politický. Kvůli židovskému původu byl okamžitě po okupaci zbytku Československa vyhozen ze svého podniku a nepomohlo mu ani to, že se bez protestů uchýlil do ústraní. Emigraci odmítl, pravděpodobně kvůli vysokému věku. Přestože protektorátní vláda pro něj požadovala u říšských úřadů výjimku, byl nucen nastoupit s celou rodinou do transportu. Zemřel 3. července 1943 v terezínském ghettu.

Spolu s ním i 26 dalších členů jeho rodiny. Přežil pouze syn Jaroslav, který uprchl, vstoupil do Svobodovy armády a později se stal odborníkem na letecké motory.

Po válce pak komunisté sice s radostí převzali Kolbenovy továrny i úspěšnou značku, o zakladateli, který jí dal talent, práci a jméno, však mluvili jen jako o vykořisťovateli ­ pokud vůbec.

Odkaz Emila Kolbena přesto je stále aktuální. Mimo jiné i tím, že byl nejvýznamnějším českým velkopodnikatelem, který současně také vynalézal. To už se u nás dnes moc nenosí ­ přitom příklad Silicon Valley ukazuje, že tato právě tahle v Česku zarostlá cesta je jednou z nejperspektivnějších.

Jan A. Novák