Rafale: Francouzský obchodní trhák na Blízkém východě

Francie se od roku 2001 marně snažila prodat víceúčelové stíhačky Rafale. V posledních měsících zaznamenali hned několik výrazných exportních úspěchů na Blízkém východě. 

Víceúčelová stíhačka Rafale začala získávat konkretní obrysy v roce 1983, kdy pět evropských zemí spustilo program FEFA (Future European Fighter Aircraft).V rámci programu FEFA Francie, Velká Británie, Španělsko, Západní Německo a Itálie začali vyvíjet společný evropský stíhací letoun. Vedení konstrukčních prací se ujala Francie. V roce 1985 však Francie z programu po neshodách vystoupila a pokračovala ve vývoji vlastního stíhacího letadla. Již další rok se dostal do vzduchu první prototyp stíhačky Rafale.

Ostatní čtyři země pokračovaly ve vývoji vlastního stíhacího letadla. Výsledkem vývoje se stala evropská stíhačka Eurofighter Typhoon, která poprvé vzlétla v roce 1994.

První sériové letadlo Rafale zařadilo francouzské letectvo do výzbroje v roce 2001, tedy 15 let po vzletu prvního prototypu. Z celkově 180 objednaných strojů výrobce, firma Dassault Aviation, dodala francouzským ozbrojeným silám 136 strojů. Uveďme si některé základní technické údaje. Rafale je těžký dvoumotorový stroj konstrukce kachna s předními delta křídly. Jedná se o víceúčelový letoun, dokáže tedy plnit úkoly vzdušného boje, podnikat útoky na pozemní cíle, provádět průzkum a dokonce zasazovat jaderné údery.

Přímými konkurenty Rafale je evropská stíhačka Eurofighter Typhoon, americký F-15E Strike Eagle, F/A-18E/F Super Hornet nebo nejnovější deriváty ruské stíhačky Su-27. Ve všech případech se jedná o těžké dvoumotorové stroje.

Prázná startovací hmotnost Rafale je 10,3 tuny, maximální startovací (palivo + zbraně) 24,5 tuny. Dva proudové motory o tahu 50 kN (při přídavném spalování 75,6 kN) dovolují stíhače létat maximální rychlostí až 1,8 Machu. Dolet se třemi přídavnými nádržemi je více než 3700 km.

Nový život

O stíhačku Rafale v novém tisíciletí projevilo zájem několik zemí. Zájem se však nikdy neproměnil v konkretní obchod. Až v posledních týdnech a měsících potvrdilo svůj zájem nakoupit stíhačky Rafale několik zemí.  Začněme potenciálně největším odběratelem – Indii. V roce 2012 Rafale zvítězila v indickém programu MMRCA (Medium Multi-Role Combat Aircraft). Stíhačka Rafale porazila v závěrečném souboji Eurofighter Typhoon. Indie v rámci programu MMRCA poptávala 126 letadel.

Avšak ani po třech letech nedošlo k podpisu původní smlouvy. Kamenem úrazu se stal transfer technologií. Prvních 18 letadel Rafale měla vyrobit firma Dassault Aviation ve Francii, dalších 108 pak indická firma Hindustan Aeronautics. Indická vláda ale po Francouzích požadovala cenové i časové záruky za letadla vyrobená v Indii. Francouzi však nechtěli na takové podmínky přistoupit.

Před měsícem indický premiér Naréndra Módí v Paříží oznámil přímý nákup 36 stíhaček Rafale za 7,5 miliard dolarů. Indie nové stíhačky potřebuje a nakoupené letouny umožní získat oběma stranám čas na dojednání detailů programu MMRCA. Není však jisté, zda Indie další francouzské letouny skutečně nakoupí. Ve hře jsou další varianty. Uvažuje se například o nákupu ruských stíhaček Su-30MKI, které již indické letectvo provozuje.

O několik měsíců dříve Francie oznámila úspěch v Egyptě. Francie Egyptu dodá 24 stíhaček Rafale. Dodávka letadel Rafale je součástí širší francouzko-egyptské vojenské smlouvy. V rámci dohody  Egypťané získají mimo jiné námořní fregatu FREEM. Výše smlouvy dosahuje 6,8 miliard dolarů.

Třetím potvrzeným úspěchem je dodávka 24 stíhaček Rafale do Kataru. Celková hodnota transakce činí 7,2 miliard dolarů. Dohoda počítá s opcí na 12 dalších strojů. Pro úplnost si vysvětleme zdánlivý rozpor v cenách jednotlivých kontraktů. Stíhací letoun je komplikovaný a komplexní bojový systém. Samotný stroj tvoří pouze jednu část.

Pro provoz stíhacích letounů je nutné vybudovat komplexní pozemní zabezpečení, nakoupit obslužnou techniku, zajistit opravárenské a servisní zázemí nebo výcvikové kapacity. S cenou také výrazně hýbe elektronické a senzorické vybavení letounu.

Další důležitou proměnou je typ a množství nakupované letecké munice. Například jedna střela vzduch-vzduch středního dosahu může stát několik stovek tisíc dolarů. Cena munice při podobných obchodech proto bez problémů dosáhne stovky milionů dolarů.

Dobrá zpráva pro francouzskou ekonomiku

Podobné nákupy vojenské techniky jsou vždy politicko-strategickým rozhodnutím a součástí širší mezistátní spolupráce. Za současné úspěchy francouzského zbrojního průmyslu může nepochybně administrativa francouzského prezidenta Françoise Hollandeho, která zájmy francouzských zbrojních podniků v zahraničí zastupuje.

„Především je to dobrá zpráva pro francouzskou ekonomiku,“ komentoval 4. května François Hollande v katarském hlavním městě Dauhá, prodej stíhaček Rafale do Kataru.  Podle francouzského ministra obrany Jean-Yves Le Driana přinese nasmlouvaný prodej 84 stíhaček Rafale (Indie, Egypt, Katar) až 30 000 nových pracovních míst do francouzské ekonomiky. parlamentu.

Pro Francii, cynicky řečeno, je ekonomicky příznivé i současné politické a bezpečnostní klima na Blízkém východě. Vliv Spojených států na Blízkém východě klesá, především po neochotě zasáhnout v Sýrii a, na první pohled poněkud paradoxně, kvůli „jaderné dohodě“ s Íránem.

Sbližování Spojených států s Íránem nelibě nesou arabské země Perského zálivu. Připomeňme, že arabské a sunnitské země v čele se Saudskou Arábii dlouhodobě bojují o vliv na Blízkém východě s perským a šíitským Íránem.

Francie je zastáncem tvrdé linie vůči Teheránu a byla dokonce připravena bombardovat Sýrii. Vzhledem k tomu, že syrský prezident Bašár Asád je spojencem Íránu, takové jednání s povděkem kvitovaly arabské země.

„Máme samozřejmě vynikající obranný průmysl – to hraje svou roli,“ citují noviny Bussines Insider jednoho z francouzských diplomatů. „Ale oni (státy Perského zálivu – poznámka redakce) se teď na nás dívají blíže, protože jsme s nimi úzce spolupracovali na strategické úrovni, což samozřejmě pomáhá v komerční oblasti.“

Důkazem velmi dobré pozice Francie na Blízkém východě je pozvání Françoise Hollandeho na sumit Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu GCC (Gulf Cooperation Council) v saúdskoarabském Rijádu. Hollande přicestoval na sumit z katarského Dauhá a je prvním zahraničním státníkem na sumitu GCC.

Francie nyní na Blízkém východě těží z velmi silné pozice. Skvělé vztahy se mohou promítnout do dalších zakázek. O stíhačky Rafale a další francouzské zbraně projevují zájem také Spojené arabské emiráty, Omán nebo Kuvajt.

Jan Grohmann, Armádní noviny