Eurová německá záhada aneb kde není poptávka, oslabení kurzu příliš nepomůže

Ani poslední průmyslová data z Německa, zveřejněná v první polovině dubna, „záhadu“ slabého eura nerozřešila. Průmyslová produkce sice v únoru oproti lednu vzrostla (0,6 %), v posledních třech měsících však přidala pouze 0,7% a od dubna minulého roku se v podstatě nezměnila. Když uvážíme, že touto dobou loni stálo euro 1,4 dolaru a nyní je na dohled paritě, a že Německo je druhý největší světový exportér, těžko to lze pokládat za úspěch.  

Podobný obrázek skýtají i data z průmyslových objednávek – v únoru klesly oproti lednu o skoro procento. To by vzhledem k volatilitě těchto dat samo o sobě neznamenalo moc, nebýt faktu, že se jak celkové objednávky, tak i objednávky ze zemí mimo Eurozónu od listopadu, kdy propad eura výrazně zrychlil, vůbec nezměnily. Dodáme-li, že v posledních měsících byly německé průmyslové objednávky taženy jen objednávkami spotřebitelského zboží a z domácí ekonomiky, je zřejmé, že Německu pomáhá spíše ropa a než slabé euro …

Nebo ne? Jinou hypotézu nabízí srovnání s USA. Zatímco na druhé straně Atlantiku i navzdory solidnímu vývoji domácí poptávky zpracovatelský průmysl, který je nejcitlivější na vývoj kurzu, dynamiku od dubna minulého roku ztrácí, v Eurozóně je to naopak. Slabé euro tak sice nevede k viditelnému růstu zahraniční poptávky po evropském průmyslovém zboží, která by se dala očekávat, ale možná způsobuje, že se tato poptávka nezhoršuje. A to by jinak zřejmě nastalo, když růst na rozvíjejících se trzích sklouzává na tempa neviděná od krize v letech 2008-9 a kdy z bloku BRIC, který měl táhnout globální růst, zůstala nedotčená v podstatě jen Indie. Německý export v posledních letech táhly právě rozvíjející se trhy, ty však dnes zpomalují tu kvůli cenám komodit či vojnovým avantýrám (Rusko, Latinská Amerika), jinde kvůli efektům silného dolaru a pomalu se blížícího utažení americké měnové politiky na dostupnost financování.