Spuštění kvantitativního uvolňování ze strany ECB znamenalo výrazné posílení středoevropských měn vůči euru

Klíčovou událostí týdne bylo i pro středoevropské devizové trhy včerejší zasedání ECB k měnové politice. První polovina týdne tak byla naprosto nezajímavá, směnné kurzy regionálních měn vůči euru byly vesměs stabilní. Druhá polovina týdne byla ovšem zásadně odlišná. Volatilita se začala zvyšovat již ve středu, kdy se na trh dostaly neověřené informace o rozsahu zvažovaného programu kvantitativního uvolňování. Čtvrteční zasedání ECB nakonec znamenalo schválení ještě o něco razantnějšího programu, což středoevropské měny ocenily posílením. Spíše než o zhodnocování těchto měn se však jednalo o globální oslabení společné evropské měny. Největších týdenních zisků dosáhl maďarský forint ( 2,9 %) následovaný polským zlotým ( 2,2 %). Zisky české měny byly nejumírněnější. Zatímco během první poloviny týdne se kurz nacházel v pásmu mezi 27,90 až 28,00 CZK/EUR, během dnešní seance kurz testoval 27,75 CZK/EUR. Česká měna tak v závěru týdne dosáhla nejsilnější hodnoty od 7. ledna.

Zatímco vůči euru koruna lehce získala, proti americkému dolaru v průběhu tohoto týdne dramaticky oslabovala. Během dnešního obchodního dne se kurz dokonce krátce přehoupl přes úroveň 25,00 CZK/USD. Takto drahý byl americký dolar naposledy před téměř deseti lety. Během jediného týdne koruna vůči dolaru ztratila dvě procenta. Za tento vývoj ale tuzemská měna nijak zásadně nemohla, svezla se s padajícím eurem na globálním trhu.

Nadcházející týden bude z fundamentálního pohledu patřit k těm méně zajímavým. Z domova se žádných významných ukazatelů nedočkáme, trhy tak zřejmě budou dále vstřebávat rozhodnutí ECB. V krátkodobém horizontu je agresivnější QE pro regionální aktiva dobrou zprávou, neboť se mohou ve světle nárůst eurové likvidity jevit jako atraktivní uchovatel hodnoty. Nicméně vzhledem k nízkému potenciálu QE opravdu nastartovat ekonomický růst v eurozóně může efekt lepšího sentimentu na trzích vyprchat, a to zejména pokud deflační tendence budou sílit (pokud například dojde k dalšímu poklesu cen ropy). Lokální centrální banky se tak mohou opět dostat pod tlak a uvažovat o uvolnění domácích měnových podmínek. Tyto zprávy, případně horší makroekonomická data, mohou představovat riziko pro regionální měny včetně české koruny.

Autor: Jan Vejmělek