Proč hledáte člověka, který nalezne chybu banky?

Nedávno jsem poskytl médiím rozhovor o chybách bank. Následně v diskusi pod ním spousta „chytráků“ tvrdila, že jde jen o marketing, případně že se tím jen snažím uměle zvýšit ceny tohoto papíru. Jako by bylo jasné, o jakou investici jde. Podle diskutujících je strašně jednoduché chyby bank najít. Případně si lidé myslí, že najít podhodnocený certifikát je hračka, nebo že to vůbec neexistuje.

Najít takovýto instrument skutečně hračka není, ale dá se to. Abych dokázal, že špatně oceněný instrument opravdu existuje, vyhlásil jsem tuto soutěž, na jejímž konci daný podhodnocený certifikát odkryji. Nikdo mě pak nebude moct podezírat z toho, že si vymýšlím.

Kdyby se ale našel investor, který to dokáže také, tak s ním určitě budu chtít navázat kontakt, protože takový člověk je určitě ten pravý pro společnost BBI.

Jak jste přišel na to, že se takové cenné papíry dají najít?

Jsou to stovky a stovky hodin, kdy jsem se probíral jednotlivými investičními možnostmi. V roce 2004 jsem našel první neefektivitu. Byla to akce týkající se burzovně obchodovaných turbocertifikátů, při které se jednalo o klasickou "kasino sázku" červená/černá. Zjistil jsem, že tohle kasino bylo jiné, sice sázíte červená, nebo černá a jestli se netrefíte, ztratíte investovanou částku. Nicméně poté co se trefíte, vyhráváte několikanásobek. Tímto způsobem jsem vydělal první peníze ze špatného modelu banky. Bohužel pro mě na to poměrně rychle přišli a nestihl jsem na tom ještě zásadněji vydělat. To se podařilo až v roce 2006 na bezrizikových obchodech umožněných díky marketingovým akcím bank. Tento úspěch mě pak vedl k založení BBI.

Jak často se stane, že banka špatně ocení některý ze svých investičních nástrojů?

Dříve to bylo častější. Ideální dobou byl třeba začátek hypoteční krize, kdy banky zažívaly obrovský odliv kapitálu. Dělaly proto ty nejrůznější marketingové akce, aby nalákaly klienty k investicím. Občas si však zvolily špatný model a pak už to bylo jako sázet na zápasy po jejich skončení. Dokázal jsem udělat i několik ochodů za den a každý mi přinesl bezrizikový výnos kolem jednoho a půl procenta. V nejlepších dnech jsem zvládl i šest takových obchodů, každý v objemu několika set tisíc eur a vydělat tak bez jakéhokoli investičního rizika až 9 procent za jeden jediný den. Dnes už je situace jiná. Banky si dávají mnohem větší pozor, mají mnohem lepší systémy na hlídání ocenění, nepouštějí se do exotických konstrukcí, které je problém uhlídat a zajistit především v dobách krize na trzích. To dobře ukázal rok 2008. Navíc si před pár lety zavedly nová burzovní pravidla, která jim umožňují zrušit i burzovně zrealizované obchody během následujících 24 hodin, pokud zjistí, že udělaly chybu. I přesto se stále dá najít jehla v kupce sena. A jednu takovou jsem před nedávnem našel a chtěl bych, aby ji někdo v těchto 4 týdnech objevil také.

Kolikrát jste špatné oceněnín n(mispricing) za život našel?

Řekněme, že od té doby, co se na trzích pohybuji, jsem jich našel desítky. Zjednodušeně řečeno ale mispricing může najít každý, kdo si jde něco koupit do potravin. Hypermarket také určitý artikl může prodávat pod nákupní cenou. Někdy je to záměr z důvodu nalákání zákazníků, jindy je to chybou systému. A stejně tak je to i na poli finančním, i tam může hrát roli nejen chyba, ale i marketing nebo výprodeje při panice na trzích, kdy banky také občas upravují hodnoty cenných papírů pod jejich tržní ceny. Banky si ale na to dávají větší pozor.

Kde byste poradil hledat?

No, pro začátek bych určitě poradil najít si něco o certifikátech. Následně bych se podíval na stránky nějaké certifikátové burzy. Pak už je to jen mravenčí práce a věčné hledání. Musíte se zaměřit na konstrukci daného investičního nástroje, projít si jeho prospekt a na základě toho logickou úvahou dojít k tomu, jestli je jeho cena férová.

Dáte soutěžícím ještě nějakou nápovědu?

Certifikát, který jsem zapečetil do obálky a předal serveru kurzy.cz, je emitován švýcarskou bankou UBS. Víc už ale nenapovím. Možná později.

Jaroslav Brzoň

Závěr jeho zaměstnanecké kariéry byl spojen s Citibank, kde působil jako Citigold Executive (bankéř pro privátní klientelu). Nicméně zde naplno pocítil, že každá banka, obchodník s cennými papíry či poradenská firma akorát hledá cestu, jak klienta co nejvíce „oholit“, což pro něj nebylo motivující. Sám tehdy přišel s modelem moderních investičních instrumentů a odměňováním pouze na základě toho, co klientům vydělává, ale u svých zaměstnavatelů s tímto modelem neuspěl. Proto se nakonec rozhodl jít vlastní cestou a založit společnost BBI.

Ještě před prací v Citibank si postupně prošel společnostmi Cyrrus a Brokerjet České Spořitelny, ve kterých působil jako analytik či investiční poradce.

Jaroslav Brzoň je absolventem Technické univerzity v Liberci.