Mýtus No.1: Peníze v bankách jsou v bezpečí

Honosná sídla, upravený a ochotný personál, profesionalita – banky jsou oázami bezpečí pro naše peníze. Alespoň se tak tváří. Bankéři jsou milí služebníci, kteří dbají o bezpečí a zhodnocení peněz na účtech. A vlády nastavují pravidla tak, aby byli střadatelé kryti za každou cenu. Alespoň se tak tváří.

Pocit bezpečí, který se snaží marketingová oddělení bank ve spolupráci s politiky navodit, vede k tomu, že většina lidí vůbec nepřemýšlí o tom, že by své peníze neměla uložené v bance. Rozhodnutí o tom, co uděláme se svými penězi, je přitom zásadní. Banka je služba a náš partner. A i zpočátku skvělý vztah může za nepříznivých podmínek skončit katastrofou. Stačí, když jeden z partnerů neustojí situaci.

České banky, lépe řečeno české dcery zahraničních finančních ústavů, jsou povětšinou chváleny za svou dobrou kapitálovou vybavenost. Někdy jsou možná až příliš konzervativní. Pro střadatele to znamená relativně oprávněný pocit bezpečí, i když možná za ne tak atraktivních úrokových podmínek. V rámci Evropy nicméně náš bankovní sektor působí celkem důvěryhodně, problémy španělských nebo třeba kyperských bank znějí českým uším takřka exoticky.

Proč stále slepě věříme bankám a nezkoušíme něco jiného, se dozvíte na Investičním webu

Čtěte také: