Fondy peněžního trhu – na čem se pracuje?

Hned na úvod je třeba zdůraznit, že Fondy peněžního trhu nejsou žádní nezanedbatelní hráči, spravují více než 2,5 biliónu dolarů a které investují výhradně do krátkodobých dluhových cenných papírů.

Dále je třeba zmínit, že jejich oceňování se však výrazně odlišuje od fondů peněžního trhu, jak je známe v České republice. Fondy peněžního trhu ve Spojených státech udržují FIXNÍ cenu podílu 1 USD a jakýkoliv výnos je v plné výši okamžitě vyplácen investorům na požádání. Suplují tak defacto spořící bankovní účet. Udržovat konstantní hodnotu podílu si mohou dovolit pouze díky účetním trikům, kdy složky portfolia jsou oceněny na základě doby do splatnosti, která je velmi krátká, a nejsou denně přeceňovány tržní cenou. 

Pokud ho budou další banky následovat, vnese to na trh fondů peněžního trhu dosud nevídanou volatilitu, hodnota řady z nich pravděpodobně poklesne pod 1 dolar. To může odradit řadu klientů, kteří si byli zvyklí na nulovou volatilitu těchto fondů.

Pokles ceny podílu pod jeden dolar je dosud brán jako příznak existenčních problémů (jako kdyby vám banka nemohla vyplatiti celý zůstatek na spořícím účtu) a výsledkem bývá panické stahování prostředků z takového fondu. K něčemu takovému došlo v září 2008, kdy během pár hodiny byly z těchto fondů staženy pár velkými investory stovky miliard dolarů a Fed měl plné „peněženky“ práce, aby zabránil nejhoršímu.

Navíc dnes, vzhledem k problémům bank je řada prostředků, ležících v bankách a přesahujících limit pojištění, přesouvána do těchto fondů. A možnost okamžitého stažení je to poslední, co má Fed rád.

V posledních 3 letech se objevily již dvě snahy o zvýšení jejich regulace. Prvním pokusem byl návrh skupiny vedené bývalým předsedou Fedu p. Volckerem zavést určitou míru kontroly kapitálu, která by měla donutit tyto fondy ke změně struktur portfolia.

V loňském létě se objevila druhá snaha o změnu fundování těchto fondů. Zdůvodněním takové snahy bylo zabránění „runu“ na fondy, kterým hrozí pád ceny podílu pod jeden dolar. Cílem takové snahy je přechod těchto fondů na oceňování, jak je známe v České republice s tím, že by mírný pokles ceny podílu neměl vyvolávat runy na tyto fondy.

Něco takového ale bude velkým zásahem do zvyklostí, loni byl na poslední chvíli zastaven stopkou od Mary Scharpio, která byla v té době šéfem SEC, i když řadu těchto změn prosazovala.

Nyní se rozjíždí třetí kolo, víceméně kompromisní.

Americké fondy by se měly více podobat českým, počínaje stanovováním kurzů a s tím spojenou nenulovou volatilitou, přes poplatky a přece jenom pár dní trvající výplatě prostředků nebo dokonce mít možnost zavést výstupní poplatky či omezené odkupy (nedostupnost vlastních peněz není nic příjemného, vkladatelé v Metropolitním spořitelním družstvu by mohli vyprávět...). To může odradit řadu klientů, kteří si byli zvyklí na nulovou volatilitu těchto fondů. Kde tyto prostředky skončí, toť otázka.

Doporučuji tak sledovat další vývoj kolem amerických fondů peněžního trhu pro institucionální investory, i když se nás to přímo nedotkne. Podle názoru některých jde totiž o testovací balónek dohod mezi správci peněz a regulatorními orgány.

Uvidíme. Bez likvidity se nikdo neobejde.