Neměly by akciové trhy kopírovat vývoj reálné ekonomiky?

Rok 2012 se nakonec ukázal v úplně jiném světle, než si většina z nás myslela. Já osobně jsem měl na jeho začátku dost negativní postoj, zejména co se evropských ekonomik týkalo. Po jeho skončení jsem pak měl více či méně pravdu. Ale na druhou stranu jsem byl skeptický i k růstu akciových trhů, což se na rozdíl od vývoje ekonomiky nevyplnilo. Jenže neměly by akciové trhy kopírovat nebo alespoň se chovat v souladu s reálnou ekonomikou?

Více než 25 let se živím jako trader, tvůrce trhu a správce fondu, takže teď už bych to mohl vědět. Samozřejmě, že akciové trhy a ekonomika jsou propojené, ale jen zřídkakdy na denní nebo dokonce měsíční bázi. Nejčastěji jde o nesoulad mezi očekáváním a současnou realitou. To vše jen umocňuje kritická role měnové politiky, která má na svědomí sentiment a stanovování tržní ceny, která se od reálné ekonomiky liší. To je dnes zřejmé hlavně v Evropě, kde se vyskytují zdánlivě nelogické kombinace historických maxim jak u nezaměstnanosti, tak u akciových trhů. Trhy se totiž vyšplhaly na předkrizové rekordy z let 2007 až 2008.

Historie nám ukazuje, že podobný nesoulad má své limity a data expirace. Buď se dramaticky zlepší stav ekonomiky, nebo se naopak trhy budou muset srovnat s poklesem. Abychom tuto rozdílnost mezi jejich vývojem pochopili v historických souvislostech, můžeme se podívat na rozdíl mezi širšími akciovými indexy, jako je třeba MSCI World, a německým indexem podnikatelského klima IFO. Nesoulad mezi slabým výkonem ekonomiky, kterou tento index sleduje, a akciovými trhy letos dosáhl extrémních hodnot. Podobné jsme mohly pozorovat před krachem trhů v roce 2000. To sice není zrovna dobré znamení, ale je třeba myslet i na to, že tuto rozdílnost lze dvojím způsobem zmírnit: buď klesnou akcie, nebo se ekonomika zmátoří.

Z hlediska fundamentu jsou akciové trhy jen podsložkou celé ekonomiky, nebo chcete-li HDP. Tím pádem musí akcie do určité míry korespondovat s vývojem ekonomiky a zároveň se držet dalších oblastí ekonomiky, jako je inflace a produktivita. Dlouhodobý býčí trh jde obvykle ruku v ruce nejen s ekonomickým růstem, ale i se zvýšenou výrobou a rizikovými prémiemi. A ještě důležitější je to, že na reálném býčím trhu vydělají všichni jak bohatí, tak chudí. To vše skrze nižší míru nezaměstnanosti, vyšší výrobu a investice. Při současném růstu cen ale všechny uvedené výhody bohužel neplatí.

Jak se tedy mají investoři vypořádat s touto investiční hádankou? Pro zkušené investory jsou výše uvedené ekonomické vztahy vlastně k ničemu. Investorovi, který by chtěl riskovat nelikvidní aktiva, je nakonec přičtena riziková prémie. Ta se pohybuje v závislosti na inflaci, aktuálních úrokových sazbách a průměrných příjmech z dividend dané akcie. Z logiky věci musí mít akcie vyšší výnos než dluhopisy aby se tak kompenzovala jejich nižší likvidita.

Když loni v červenci šéf Evropské centrální banky Mario Draghi ujišťoval svět, že udělá pro záchranu eurozóny cokoliv, způsobil přesun k méně likvidním aktivům. Povedlo se mu totiž odstranit nádech negativního potenciálu dluhopisů, a nepřímo tím podpořil i akcie. Ale zase musím zopakovat, že jako investoři tomu ani rozumět nemusíme. Pokud se totiž budeme držet jednoduchých pravidel pro investování, nemusíme analýzy stavu reálné ekonomiky konfrontovat s oceňováním akcií. Nic nám tak nebrání být ekonomickým agnostikem.

Americký investor Harry Browne vytvořil v 70. letech minulého století tzv. permanentní portfolio. Jeho princip je opravdu jednoduchý. Investujte 25 procent do každé ze čtyř tříd aktiv, tzn. do akcií, dlouhodobých státních dluhopisů, kovů a zbytek dejte do hotovosti. Připadá vám to příliš nudné? Tak se podívejte na statistiku: roční výnos z této alokace byl od roku 1972 do 2011 průměrně 9,5 procenta. V reálném vyjádření přitom roční zisk neklesl pod 4,9 procenta. To je mnohem ziskovější investice než dávají akciové trhy, ale zahrnuje v sobě mnohem menší riziko! Pokud byste v roce 1972 takto investovali 10 000 dolarů, pak by se vám do roku 2012 zhodnotily na 377 193 dolarů.

To ale neznamená, že se aktivní obchodování nevyplácí. Pomáhá nám to pochopit, že je rozumné mít nějaký hloupý model jako záchrannou brzdu nebo referenční rámec. Větší riziko nebo změny v alokaci pak zvolíte jen tehdy, když má jedna ze složek výrazně navrch nebo existují přesvědčivé signály, že se nemýlíte. Tento nápad pak vylepšil slavný hedgeový manažer Ray Dalio z investiční firmy Bridgewater a nazval jej jako model do každého počasí. Jak už napovídá název této strategie, dokáže se vyrovnat s jakoukoliv ekonomickou situací. Výsledky tohoto modelu jsou přitom velmi přesvědčivé. Jeho roční výnos se od roku 1996 pohybuje kolem 12 procent. Díky tomu se Bridgewater stal největším fondem na světě, v současnosti spravuje zhruba 141 miliard dolarů.

Hlavní rozdíl mezi těmito modely je, že ten od Harryho Browna pomáhá rozložit aktiva, zatímco Ray Dalio a jeho Bridgewater radí, jak rozložit riziko. Společné však mají to, že ani u jednoho nezáleží na vývoji trhu. Počítají totiž s důležitou podstatou obchodování: nevíme, co se stane zítra; nevíme, kam jdeme, ale zisk si vezmeme v první řadě z rizikové prémie. Krása takového investování spočívá v tom, že nemusíme rozumět vztahu mezi ekonomikou a akciovými trhy na to, abychom investovali efektivně. Když navíc vezmeme v potaz současné nepředvídatelné intervence do makroekonomiky, mohl by nám tento přístup ulevit ve snaze porozumět všemu kolem. A dává také výhodu každému investorovi, který nevidí do hlavy mocným politikům a centrálním bankéřům.

Investor by měl tuto strategii opustit jen v případě, že má velmi nutkavý pocit nebo přesvědčení, že se něco stane. Já osobně alokuji své investice ze 70 procent do modelu do každého počasí. V roce 2012 se mi tak povedlo vytvořit slušný zisk, a to i když jsem téměř ve 100 procentech svých velmi konzervativních předpovědí trhu mýlil. Zbylých 30 procent jsem použil jako pojistku proti tzv. černým labutím nebo na příležitostné investice. Zrovna teď se mi začínají líbit dlouhodobé investice do subsaharské Afriky. A jaká je odpověď na úvodní otázku tohoto článku? Akciové trhy se můžou od reálné ekonomiky lišit jen na omezenou dobu, ale na racionálně uvažující investory to stejně nemá žádný vliv. Investice jsou o logickém uvažování a racionalitě, a ne o genialitě. A to je dobrá zpráva pro nás všechny.

Steen Jakobsen, hlavní ekonom Saxo Bank.

Příspěvek Neměly by akciové trhy kopírovat vývoj reálné ekonomiky? pochází z Saxo Bank 24/7